Dobrovského aféra
Dne 17. srpna 2023 si připomeneme kulaté výročí narození (17.08.1753) jednoho z největších duchovních velikánů českých kulturních dějin, Josefa Dobrovského, jehož náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk právem nazval prvním světovým Čechem nové doby. Blíže o této vynikající osobnosti jsem psal k výročí před rokem, takže dnes již konkrétněji, a to k události, která v nadčasovém horizontu vytváří nepříliš veselou paralelu i k dnešním časům. Předkládá nám příběh boje mladého vzdělance a patriota proti hlouposti a omezenosti ve spojení s pokrytectvím a prolhaným udavačstvím (v dnešním tragikomickém pseudovědátorském jazyce „falešným narativem a dezinformací“).
Začtěme se, prosím, do popisu celého případu, jak nám ho zvěčnil Dobrovského starší současník a podporovatel František Martin Pelcl, vrcholný představitel českého osvícenství a jeden z nejvýznamnějších myslitelů první fáze národního obrození.
Pelclovy poznámky k Dobrovskému
Dobrovský musil dne 5. června 1781 podle dvorního dekretu in facie commisionis odprositi profesora kanovníka Voldřicha, protože jej v „Literatuře“ obvinil z neznalosti nebo že jej nazval oslem. Nato dne 8. chtěl se dáti vysvětiti na kněze. Arcibiskup ho tentokrát nechtěl připustiti, měl napřed po 8 dní konati v kapucínském klášteře exercitia. Toto pronásledování má tento důvod. Voldřich tvrdil ve veřejných přednáškách, že není třeba se učit orientálním jazykům, protože je již všechno přeloženo do latiny. Dobrovský to vypravoval v „Literatuře“ na doklad, že orientální literatura jest na pražské univerzitě zanedbávána. Voldřich zapíral, že to řekl. Dobrovský to dokázal čtyřmi svědky, kteří to v přednášce slyšeli. Všichni čtyři jsou klerikové, dva již kněží. Ale přes tato svědectví se hlásilo ke dvoru, že prý Dobrovský královského úředníka nebo profesora urazil (prostituirt hätte). Proto bylo mu nařízeno odprositi. V červenci přišel z vysokých míst rozkaz, aby Dobrovský v příštím svazku (in der Fortsetzung) „Literatury“ odvolal, protože nemůže prý nic dokázati. Na vysokých místech bylo tedy učiněno lživé sdělení a o svědcích neuvedeno nic. O svatodušních svátcích chtěl se dáti vysvětiti na kněze. Ale arcibiskup ho nepřipustil, měl napřed v klášteře konat exercitia nebo pokání, jako by byl veřejný hříšník, ačkoliv žije víc v samotě a pro kněze přiměřeněji než kněží a sám arcibiskup. Dobrovský má činiti pokání, protože měl s profesory učené spory nebo že řekl, že „oslové jsou osli“.
Dobrovský jest od r. 1776 jáhnem, ducha nestálého. Věnuje se hned arabštině a syrštině, hned staré slovanštině, potom zase dějinám českého písemnictví, nato spisování českého slovníku. Má šťastné nadání, zázračnou paměť, rád, ale s podivuhodným klidem disputuje, víry je neporušené, jak myslí, tak mluví. Pro Pojednání o zlomku evangelia sv. Marka byl předvolán k arcibiskupovi, aby vysvětlil, že se odvážil popírati autentičnost autografu sv. Marka. Byl propuštěn se ctí.
František Martin Pelcl
Kronika česká za vlády císaře římského a krále českého Josefa II.
1781
- února byl Dobrovský pozván, aby se dostavil k studijní a censurní komisi. Měl tam veřejně a pokorně odprositi profesora Voldřicha za to, že v prvním ročníku Böhmische Literatur napsal, že jakýsi učitel na universitě v přednáškách tvrdil, že není potřebí se učiti jazykům orientálním, poněvadž všechno jest dobře přeloženo.
Pan Voldřich se také dostavil ke komisi, aby odprošení přijal, avšak Dobrovský ho neodprosil,
- poněvadž nebyl přesvědčen, že je to rozkaz dvora, a poněvadž věděl, že komise nemá práva trestati;
- poněvadž své tvrzení může dokázati hodnověrnými svědky.
Tak musel pan Voldřich odejíti neodprošen. Předsedou byl pan hrabě Věžník, známý zlomyslník. Dal panu Dobrovskému přečísti dvorní dekret, ve kterém však nebylo ani slova o nařízeném odprošení nebo odvolání. Chtěl tak obžalovaného ošáliti a byl zahanben právě tak jako Voldřich.
- července přišlo z vyšších míst nařízení, aby Dobrovský odvolal, co řekl v předmluvě II. svazku „Böhmische Literatur“ o jednom profesorovi, pokud se týče orientální literatury. V dekretu se praví: „Poněvadž toho nemohl dokázati.“
Dobrovský ovšem dokázal třemi podepsanými svědky, kněžími. Tedy předseda studijní komise hrabě Věžník podal dvoru lživé zprávy. Tento apelační předseda, kterému spravedlnost má býti svatá, nestydí se páchati před celým světem takové bezpráví. Pochybuji, že Dobrovský odvolá, neboť by musil svědky prohlásiti za svědky falešné, čehož učiniti nemůže.
Nešťastná jest země, kde v čele úřadů stojí lidé, kteří jsou mstiví, nespravedliví a pyšní pedanti.
Mgr. Karel Kiesenbauer je bohemista, germanista a překladatel, zabývající se zejména starší českou a německou literaturou.
