Připomenutí mise slovanských apoštolů

K dnešnímu svátku mise slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu bych vzhledem k předchozímu článku o svatém Metodějovi rád představil svatého Konstantina (Cyrila) ukázkou textu tří kapitol (2, 3, 14) z první Panonské legendy pojednávající o životě této významné osobnosti našich kulturních dějin. Na ilustračním obrázku svatý Konstantin a svatý Metoděj předávají papeži Hadriánovi II. roku 867 ostatky svatého Klimenta.

 

Život Konstantina – Cyrila

V městě Soluni byl jeden muž, urozený a bohatý, jménem Lev, zastávající úřad drungaria pod stratégem. Byl zbožný a spravedlivý a zachovával všecka boží přikázání boží tak, jako kdysi Job. Živ jsa se svou chotí, zplodil sedm dítek, z nichž nejmladší, sedmý, byl Konstantin filosof, náš vychovatel a učitel. Když jej matka porodila, dali ho chůvě, aby ho kojila, ale dítě se nechtělo chopiti cizího prsu, leda matčina, dokud nebylo odkojeno. Stalo se tak božím řízením, aby dobrá ratolest z dobrého kořene byla odkojena mlékem bez poskvrny. Potom dobří ti rodičové shodli se na tom, že zachovají čistotu a nebudou již spolu obcovati, a po čtrnáct let nepřestoupili tohoto předsevzetí, žijíce v Pánu jako bratr a sestra, dokud je smrt nerozloučila. Když měl muž odejíti na soud boží, hořekovala matka tohoto dítěte, pravíc: „O nic mi nejde, jedině o tohoto hocha, kterak bude vychován.“ A on jí řekl: „Věř mi, ženo, naději se v Boha, že mu dá takového otce a správce, který spravuje všechny křesťany.“ To se i stalo.

V sedmi letech vidělo dítě sen a vyprávělo jej otci a matce, řkouc: „Stratég shromáždil všechny dívky našeho města a pravil ke mně: Vyvol si z nich, kterou chceš, za ženu a pomocnici věkem ti rovnou. Já jsem se na všechny podíval a prohlédl si je a uviděl jsem jednu krásnější nad všecky se skvoucí tváří a ozdobenou hojně zlatými šperky a perlami a všelikou nádherou. Její jméno bylo Sofia, tj. Moudrost. Tu jsem si vyvolil.“ Rodiče vyslechnuvše tato jeho slova, pravili mu: „Synu, zachovej zákon otce svého a nezamítej naučení matky své, neboť přikázání je svítilnou a zákon světlem. Rci Moudrosti: Sestrou mi buď, a Opatrnost učiň si přítelkyní. Vždyť Moudrost září nad Slunce, a přivedeš-li si ji, aby byla tvou chotí, zbavíš se skrze ni mnohého zla.“

Zatím co se filosof veselil v Bohu, naskytla se opět jiná věc a úkol ne menší dřívějších. Neboť Rostislav, kníže moravský, vnuknutím božím, po úradě s jinými knížaty a s Moravany, vypravil poselství k císaři Michalovi, řka:: „Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona. Nemáme však takového učitele, který by nám pravou křesťanskou víru vyložil v našem jazyku, aby též jiné kraje, vidouce to, nás napodobily. Nuže, pošli nám, pane, takového biskupa a učitele. Od vás se zajisté vždy šíří dobrý zákon do všech krajin.“

Císař shromáždiv sněm a povolav Konstantina filosofa, oznámil mu tuto věc a pravil: „Vím, filosofe, že jsi zemdlen, ale jest třeba, abys tam šel, neboť tuto věc nemůže nikdo vykonat tak, jako ty:“ Filosof odpověděl: „Ač jsem zemdlen a churav na těle, půjdu tam s radostí, mají-li knihy v svém jazyku.“ Císař mu pravil: „Děd můj i otec můj i mnozí jiní pátrali po tom, ale nenalezli toho. Kterak tedy to mohu já nalézti?“ Filosof řekl: „Kdopak může napsati řeč na vodě nebo získati si jméno kacíře?“ Odpověděl jemu opět císař se strýcem svým Bardou: „Chceš-li ty, může ti to dáti Bůh, který dává všem prosícím bez pochybování a otvírá tlukoucím.“

Šel tedy filosof a podle dávného svého obyčeje oddal se modlitbě i s jinými pomocníky. Vbrzku mu je zjevil Bůh, který slyší modlitby svých služebníků, a ihned složil písmena a začal psáti slova evangelia: Na počátku bylo slovo, a slovo bylo u Boha a Bůh by slovo, a tak dále.

Zaradoval se císař a velebil Boha se svými rádci. I poslal jej s mnohými dary, napsav Rostislavovi takovýto list: „Bůh, který chce, aby každý přišel k poznání pravdy a povznesl se na vyšší stupeň dokonalosti, když viděl tvou víru a snahu, zjevil knihy pro váš národ a učinil nyní za našich let, čeho dávno nebylo, leda jen v prvých dobách, abyste i vy byli připočteni k velikým národům, které slaví Boha svým jazykem. I posíláme ti toho, jemuž Bůh je zjevil, muže ctihodného a zbožného, velmi vzdělaného filosofa. Nuže, přijmi dar větší a vzácnější nad všechno zlato a stříbro a drahokamy i nad pomíjivé bohatství, a s jeho pomocí hleď rychle upevnit tu věc a celým srdcem hledat Boha. A nezanedbávej společné spásy, ale pobízej všechny, aby nelenili, nýbrž dali se na cestu pravdy, abys i ty, až je přivedeš svým úsilím k poznání Boha, přijal za to svou odměnu, i v tomto věku i v budoucím, za všechny ty duše, jež uvěří v Krista Boha našeho, od nynějška až do skonání, a abys zanechal po sobě paměť  příštím pokolením, podobně jako veliký císař Konstantin.“

 

 

 

Mgr. Karel Kiesenbauer je bohemista, germanista a překladatel, zabývající se zejména starší českou a německou literaturou.