Mikuláš Dačický z Heslova k dnešku, jako by tu mnohdy s námi živ byl.

V dnešní rozjitřené době s rozličnými nesrovnalostmi a zlořády v oblasti energetiky, zemědělství a ekonomické sféře obecně jsme svědky řady fundovaných vyjádření příslušných expertů a kvalifikovaných osobností většinou v příkrém rozporu s oficiální politicko-ekonomickou linií. Aby měl každý možnost vidět, že tyto a podobné jevy nejsou vázány pouze k naší současnosti (byť  je to pro nás jen slabá útěcha), dovoluji si představit pár aktuálních vyjádření Mikuláše Dačického z Heslova v jeho Pamětech. Shodu se současnou realitou nechť  každý posoudí sám…

Dobré mravy, ctnost, šlechetnost
zdobují urozenost;
kde se pak to nenachází,
tu erbové nic neváží.

 

Léta 1591

Drahota byla veliká; žito strych, korec, po půl třetí kopě míš., pšenice tolikéž, hrách po třech kop. míš., oves po 40 gr. alb.; koroptva u Hory Kutny za 15 gr. alb., v Praze za 20 gr. alb.; kdo ví zač bažant, a to jen pro pány a prokurátory! Slámy jedna kopa votepí po půl třetí kopě míš.; vařené ovoce těžce se dostávalo; tři vejce slepičí za jeden gr. č., a peníze nejdrážeji; pejchy pak, lsti, podvodu, falše hojně dosti.

Drahota v Čechách byla: žita a pšenice strych po jedné kopě a 15 gr. českých, hrách po jedné kopě a 30 gr. českých, oves po 40 gr. českých, slámy jedna kopa otepí po jedné kopě a 15 gr. českých, vaření a ovoce sotva jse dostalo; koroptva v krajích za 15 gr. českých, v Praze za 20 gr. českých. Kdo ví pak, zač bažant! Tři vejce slepičí za jeden groš český a to vše sotva pro bohaté a pro pány řečníky a prokurátory. Čímž šantročníci i šanfročnice (jenž dobré svědomí opovrhovali) bohatnouce sobě naháněli, nic na duši nedbajíce, podle vůle své svobodně provozovali.

 

Léta 1592

Páni šepmistři a konšelé města Hory Kutny proměnili také svuoj starodávný řád v platu, jenž sluje příjemné; když jse kdo do sousedství přijímá, že se jim dávalo toho příjemného toliko 36 gr. českých, a ještě těch 6 lichých gr. potřebnému zase vracováno bylo. Ale juž ukládali, co a jak na koho chtěli a vyšacovati mohli, o to jse s nima smlouvati a dáti musel, a to jse ne do obce, toliko mezi konšely dostává; načež jse nenachází žádného jim toho osvobození. Tak sobě to sami nařídili.

 

Léta 1598

Tolary, mince falešná, procházela na spůsob tolarů tyrolských, čehož původ byl na nějakého Němce přespolního, jenž jse v městě Čáslavi oženil a osadil, jsa řemesla zlatnického, kterýž nařízením od vrchnosti vzat a do Prahy dodán, při němž ty falešné pláty tolarové nalezeny byly. Nepovědomo vůbec, jak s ním učiněno bylo, nebo v Čechách cizozemcuom vše prochází.

Dobytek, zvláště krávy, mizely zhusta narámně toho času, skrze což nemalá drahota v vomastku nastala; překupníkův v tom plno, žádný toho nepřetrhoval.

 

Léta 1600

Drahota v Čechách v obilí povstala nenadálá, hrozná, nepovědomo bylo z jakých příčin, spíše neřádem a lakomstvím nežli neourodou. Hráchu, pšenice, žita jeden strych pražské míry po půl čtvrté kopě gr. českých, oves po jedné kopě gr. českých prodáváno bylo a platilo. Chudina byla u velikém soužení, avšak Pán Buoh všemohoucí ráčil jse sám smilovati a brzo tu drahotu přetrhnouti ráčil proti vůli mamonou nenasycených lakomcuov. Praveno také bylo, že v Turcích lidé hladem mřeli.

Těch časuov jakýsi tlustý Němec, cizozemec, řečený David Wolfrom, nařízením vrchnosti dostal se na Hory Kutny a puštěno jest jemu šmelcování rud a kyzuov horních, na oužitek polovičný s Jeho Milostí císařskou; což při těch horách slejcháno a dovolováno nebylo. – Ještě jemu k tomu plat téhodní peněžitý z mince Jeho Milosti císařské dáván byl. I šmelcoval ten Němec dotad, dokad jemu forot rud a kyzuov prve zhotovených a spravených postačoval. A když to došmelcoval a sobě tím veliký užitek přivedl a spůsobil, vzav od toho odpuštění, zase jse preč odebral, vzav příčinu, že churfiršt saský, pán jeho, také ho potřebuje, zakazuje jse, když znovu takového forotu rud a kyzů nabudou a nachovají, že jse zase týmž spůsobem najíti dá. Nebyl blázen! O císařském pak z toho oužitku žádný věděti nechtěl. Takové šejdířství, jemuž khunst říkají, žádnému by Čechu nepostačilo a pasírováno nebylo nikoli.

Nota.
Hora Kutná jest zajisté
všech poběhcův stanoviště,
kteříž berou, kradou čistě,
chtíc vládnout na každém mistě;
když jse pak dosti naberou,
odtad jse zase poberou,
z toho své rozkoše jmají
a Čechuom jse posmívají.

Ty hory jsou juž podobné k veliké nákladné kuchyni, kdež bejvá mnoho kuchařuov; a ti na náklad pána svého vaří, pekou, smaží etc. A co tak navaří, napekou a nastrojí, to vše sami sežerou, pánu pak a nákladníku toho ani vejsluhy nepodají a mnohé o všeckno připraví. K tomu ještě takovým kuchařuom musí jse hojně zaplatiti.

 

Léta 1601

V království Českém nařízením vrchnosti mince zlatá, dukáty, a mince stříbrná, tolary, jsou zvejšeny tak, aby dukáty zlaté drážeji nežli kdy prve vydávány a brány byly. Tolaruom stříbrným přidáno po třech krejcařích, kteréžto předešle toliko po 70 krejcařích bity, dělány byly a platily. Ale přes to přidělával sobě, jak kdo mohl, mimo nařízení. V cizích pak zemích dobrou, střibrnou, českou minci na svou lehkou, drobnou minci předělávaje do Čech vpravovali a nemalý zisk sobě tím přivozovali na škodu země České. Čímž sobě neupřímní handléři, vechslíři, šantročníci etc. naháněli, nic nedbaje na dobré svědomí.

 

Léta 1603

Hans Špis složen z ouřednictví mince na Vlaském dvoře a dán ten ouřad jakémusi přespolnímu Němci, řečenému David Endrle. Ten přibrav jse, dal sobě potom na Vlaském dvoře byt spraviti nad pregovnou (kdež před lety král český Vladislav přebejval) a tu obejval s ženou a dětmi jako dědičný pán. A podhofmistrem horním nařízen také přespolní Němec, řečený Šebestián Helzl, po česku Dřívko, kteréhožto podhofmistrství bezpotřebného nebejvalo. Tak při těch horách ouřaduov přibejvalo a užitku Jeho Milosti císařské jse nenacházelo, nýbrž na minci dluhu přibejvalo. Čechové a nákladníci horní museli jse na to dívati a říkati amen.

 

Léta 1615

Ó BOHEMIA

Předešle a za pohanstva
byla česká země pustá,
zůstávaje tak od dávna
lidského rozumu prázdna.
Když pak z osudu božského
od národu slovanského
skrze Čecha osazena,
ve všem dobrém rozmnožena,
tu hned národové jiní,
závistiví, nepřízniví,
oč prve nikdy nestáli,
nestarali, nevzdělali,
zosobit usilovali
a do Čech se valně drali,
chtíce to Čechům vydříti,
z cizí práce rozkoš míti
a svou vůli provoditi,
o vše všudy připraviti.
A usilují posavad,
aby jen každý v Čechách vlád.
Čechové se jen dívají
a nic na vlast svou nedbají,
mnozí i napomáhají,
tak k záhubě pospíchají.
Jmějž se dobře, milý Čechu,
nelez dále do posměchu;
každý do tvé vlasti běží,
nezůstáváš jen v loupeži;
nec valet libertas plus                         /ani svoboda již více nic neznamená/
a snad Čechům periodus.                 /a snad Čechům končí jejich doba/
Ochraňujž sám Pán Bůh tebe
a pomoz z země do nebe.

 

Léta 1617

Drahoty veliké byly ve všem, zvláště v obilí i v některých okolních zemích veliký nedostatek a hlad. Pročež z Čech mnoho nachovaného od lakomcuov peněžitých, jenž na drahotu číhali, chovajícího obilí jest vyvezeno. – Nota: Česká země může pravdivě nazvána býti špižírnou Germanie.

 

Léta 1618

Komisaři jacísi, Němci, přijeli do Hory Kutny z Prahy k inventování horních věcí, a trvaje tu drahný čas na košt Jeho Milosti císařské, k tomu berouce z mince sobě za to plat peněžitý, jemuž libergelt přezděli, a nic jiného a užitečného Jeho Milosti císařské nespůsobivše a toliko to, což jim domácí ouředníci horní ukázali a o čem pověděli, sinventovavše a jse nahodovavše, zase odjeli. Darmochlebové!

Když tak ty Hory Kutenské Jeho Milosti císařské nižádných užitkuov (mimo ouředníkuom horním) nepřinášely a dluhy toliko na minci Jeho Milosti císařské a na obec městskou uvozovány byly, jednáním o to nejvyššího mincmejstra pana Viléma z Vřesovic jsou ty hory nájmem témuž panu mincmejstru najaty a postoupeny, ačkoli o nájem těch hor páni Normberčané města říšského germanského státi počali, ale z toho sešlo; a tak jsou hory ty pod ten nájem témuž panu mincmejstru uvedeny a postoupeny v pátek 16. dne měsice Februarii, února, skrze komisaře jakési, Němce, k tomu nařízené, v přítomnosti pánuov šepmistruov a konšelův města Hory Kutny k tomu povolaných. Což jse dálo a konalo vše řečí německou. Žádný jse k ničemuž neohlašoval. Ale ten nájem nedlouho trval a brzo pominul.

 

 

 

Mgr. Karel Kiesenbauer je bohemista, germanista a překladatel, zabývající se zejména starší českou a německou literaturou.