Karel IV. a Karlova cena

Když jsem se doslechla, že kolaboranti a zrádci od nás dostávají v Německu od tzv. Sudetských Němců za odměnu své protičeské činnosti Karlovu cenu, domnívala jsem se, že jde o cenu zaštítěnou jménem Karla Velikého, mocného franského panovníka, který vedl ustavičné dobyvačné války, uzurpoval a podmaňoval si velikou část Evropy. Středověký římsko-německý císař ohněm a mečem šířil svou moc a vliv římskokatolické církve. Bojové expanze jeho vojsk těžce poničily nezávislý způsob života napadaných Slovanů a pronásledovaly i představitele jejich křesťanských misií, stoupence staroslovanské církve. Usoudila jsem, že i současní kolaboranti s potomky někdejších hitlerovských rozbíječů Československa se mohou cítit polichoceni jako stoupenci jednoho z dávných nelidských agresorů s programem „Drang nach Osten“. Ale není tomu tak. Byla jsem poučena, že kolaboranti dostávají cenu nikoli na počest franského panovníka Karla Velikého (742 – 814), ale na počest českého panovníka Karla I./IV. (1316 – 1378).  A tak se s úžasem ptám:

Co spojuje nepřátele naší vlasti s králem, který dostal čestný titul „Otec vlasti“? Nic, naprosto nic.

Jedenáctý český král přišel na svět jako potomek krále Jana Lucemburského a jeho manželky, Elišky Přemyslovny. Bylo to 14. května 1316. S láskou a přesrdečně vítán, dostal osvědčené české královské jméno  – Václav. Neshody rodičů jej v dětství přesídlily do královského sídla ve Francii. Měli tam příbuzné. Tady při biřmování dostal jméno Karel, a to mu zůstalo. Jméno Václav zapadlo.

Když princ ve Francii dospěl, vrátil se jako královský syn do Čech. Českým králem se jménem Karel I. byl od r. 1346, jako císař římský se jménem Karel IV. působil od r. 1355.

Náš panovník si sám latinsky napsal svůj životopis a my od něj víme, že se pokládal za Čecha. A že miloval svou rodnou zem a češtinu, svůj jazyk mateřský. Když se po létech dětství a dospívání vrátil z ciziny, znal čtyři jazyky, ale česky zapomněl. A tak se rychle doučil své rodné řeči, kterou nazýval vznešenou, líbeznou a ušlechtilou.

O jeho českém a slovanském cítění svědčilo i založení emauzského kláštera (Na Slovanech). V něm jihoslovanští mniši konali znovu bohoslužby dříve západní církví potlačeným jazykem staroslovanským. A tím jazykem také psali knihy, tak jako v době cyrilometodějské. Z prvních znamenitých činů Karlových bylo i založení vysokého učení (university) v Praze r. 1348. Až do té doby byly university jen v Itálii, ve Francii a v Anglii. Pražská byla tedy první universitou ve střední Evropě.

Za Karla IV. vrcholí architektura gotické Prahy. Sám panovník je zakladatelem Nového města, Královského hradu, Svatovítské katedrály, mostu, hradu Karlštejna aj. V té době se rozvíjí též hudba a literatura. A panovník podporuje i zemědělství a veškerou výrobu, řemesla, obchod. A také malířství, sochařství, řezbářství, zlatnictví. Ale i soudnictví a spravedlnost. Všestranný rozkvět Čech i Moravy. Rozšíření území se děje cestou míru a pokoje. Král byl přesvědčen, že český stát má svůj základ v říši Velkomoravské. Pořídil drahocenné korunovační klenoty a při vladařských projevech uplatňoval tradice českých dějin.

Karel IV. byl také králem německým a císařem římským (Svaté říše římské, která trvala v letech 962 – 1806). „Zlatou bullou“ z roku 1356 upravil říšské volby. Kurfiřti (voliči) měli umět také česky a česká země měla téměř úplnou nezávislost. Za vlády Karla IV. byla říše česká prvním státem střední Evropy a Praha politické a duchovní středisko. Byl to „zlatý věk“ naší historie. A panovník, sledovaný s úctou, láskou a vděčností dostal od rodáků titul „Otec vlasti.“ Odešel 29. listopadu 1378. Dodnes patří k největším Čechům dějin.

 

Závěrem.

Roku 1993 vznikla Evropská cena, pojmenovaná po českém králi a římském císaři Karlu IV. jako odměna pro významné mluvčí a podporovatele celospolečenského pokroku. Cenu uděluje krajanské sdružení Sudetoněmeckého Landsmannschaftu  (SL). Celospolečenský pokrok spojují představitelé SL přirozeně se svými tradicemi, které pro českého člověka nemusí mít příliš potěšující historické vzpomínky a imprese. Z mezinárodních držitelů ceny můžeme uvést např. vévodu Otto von Habsburga, hraběte F. J. Liechtensteina, hraběte R. Coudenhove-Kalergiho.

Z českých držitelů ceny můžeme jmenovat z minulosti Lva Prchalu, ze současnosti Petra Uhla, Miloslava Horáčka a Daniela Hermana. Všechny odměněné spojuje protičeské zaměření, nedostatek vlastenectví, tendence respektovat nedemokratickou integraci střední Evropy. Jde vesměs o projekty cizí našim národním tradicím i vizím. A jakou roli tu potom má pojmenování po vynikajícím českém králi a císaři Karlu IV.?

Dávat za odměnu kolaborantům a zrádcům cenu jako by ke cti a památce Karla IV. je urážlivý projev přetěžké deformace a dehonestace našich dějin. „Otec vlasti“ by nikdy kladně neocenil nepřátelskou činnost cizích kolonizátorů naší země ani činnost zaměřenou na oslabení, ochuzení, rozklad vlasti. Stejně by odmítl jakoukoli kolaborantskou a vazalskou činnost našich spoluobčanů v cizích službách. Takovou činnost by nikdy netrpěl. Zastírat ji a dokonce povznášet a adorovat pod symbolem jeho jména je nehorázný historický podvod.

 

 

 

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, česká vysokoškolská pedagožka, zabývá se  filosofií výchovy a hodnotami národního i světového kulturního vývoje.