Český vlastenec pobělohorských časů

Jan Florián Hammerschmidt

Dnes, čtvrtého května, si připomeneme kulaté třísté sedmdesátileté výročí narození českého teologa, kronikáře, prozaika a básníka Jana Floriána Hammerschmidta (v některých spisech též Hammerschmied, Hammerschmid nebo v počeštěné podobě Hammeršmíd).

Narodil se 04. 05. 1652 ve Stodu, vystudoval jezuitské gymnázium v Klatovech, s nimiž byl později svázán i svou profesionální kariérou a literární tvorbou. Poté pokračoval ve studiu filozofie na pražské jezuitské akademii v Klementinu a po jejím absolutoriu se zapsal ke studiu teologie, které úspěšně zakončil vysvěcením na kněze 12. června 1677. Následně působil tři roky jako kaplan v Českých Budějovicích, 1680-95 byl farářem v Kamenném Újezdě a od roku 1695 v Klatovech jako děkan a superior kaplanského domu pro péči o poutníky. Roku 1696 se v Praze stal rektorem arcibiskupského kněžského semináře, 1697 promoval na doktora teologie a léta 1698 jmenován vyšehradským a staroboleslavským kanovníkem. Postupně byl vyznamenán řadou čestných církevních hodností a titulů (např. apoštolský pronotář a rytíř zlatého kříže se zlatou korunou). Od roku 1710 byl farářem pražského kostela Panny Marie před Týnem, který dal v letech 1713-21 opravit a nově vyzdobit. Při této rekonstrukci byly zničeny i některé středověké náhrobky a zbylé památky z utrakvistických časů. Zemřel 4. ledna 1735 ve vysokém věku 82 let a byl pochován v severní boční lodi Týnského chrámu.

Převážná část rozsáhlé latinské a české (německy nepsal ani nekázal) literární tvorby Jana Floriána Hammerschmidta, čítající asi stovku titulů včetně přípravných listinných a rukopisných materiálů, se zabývá lokální historií a hagiologií (biografie svatých). Autor shromažďoval s neuvěřitelným nasazením veškeré dostupné materiály o dějinách měst a obcí, jejich administrativě a významných osobnostech, taktéž o místní církevní historii (např. klášterů). Svou studijní metodou se neliší od dobového dějepisectví s mechanickým způsobem zpracování a prezentace na základě prosté časové nebo věcné souvislosti, a to bez kritického prověřování údajů a s akcentováním kulturního přínosu katolictví, u Hammerschmidta však rovněž se zdůrazněním aspektu češství a přihlášením se k vlasteneckému pohledu na české dějiny i soudobou společnost. Co se historických období a osobností týče, obrací se Hammerschmidt stejně jako všichni čeští barokní patrioti především k svatému Vojtěchu, Přemyslovcům a Karlu IV., u nichž nachází oficiálně zdůvodnitelné spojení římskokatolické víry a českého národovectví.

Detailněji se Hammerschmidt zabýval především historií královských měst, jako například Českých Budějovic, Klatov, Plzně, Kutné Hory, připravoval podklady i k dalším městům (Čáslav, Tábor, Nový Bydžov, Chrudim, Litoměřice, Žatec, Beroun, Mladá Boleslav aj.). Přínos jeho práce pro dnešní dějepisné bádání spočívá obzvláště v pořízení stěžejních informací z 15. – 17. století, kdy Hammerschmidt pečlivě opsal četné dnes již ztracené archiválie a biografické údaje. Některé jeho práce nevyšly tiskem jako třeba dějiny Českých Budějovic, jejichž vydání roku 1715 neschválil tamní magistrát kvůli riziku vyzrazení původu a obsahu městských privilegií.

Tiskem vyšla Historie klatovská, která částečně zpracovává historicky nepříliš věrohodnou kroniku Jana Klatovského a zhruba z poloviny obsahuje glorifikaci mariánského obrazu. Z tohoto díla jsem k četbě vybral úvodní část druhé kapitoly věnované připomenutí svatého Vojtěcha a jeho zásluh v šíření křesťanství v Čechách. U velkého počtu Hammerschmidtových literárních a historických opusů je tématem Praha. Jeho nejrozsáhlejším dílem v tomto ohledu je Prodromus gloriae Pragenae (Posel slávy pražské), které se v přesných popisných pojednáních o světských i duchovních stavbách, osobnostech a událostech včetně přírodních katastrof opírají o autorovy četné rukopisné monografie o sněmech Království českého, historii pražské univerzity a dalších důležitých momentech v dějinném vývoji zemského hlavního města. Titul této knihy s Hammerschmidtovým portrétem jsem zvolil za ilustrační obrázek pro tento článek.

Zajímavým Hammerschmidtovým dílem je drobný spisek s názvem V Praze blaze, kdo má peníze pojednávající o blahobytu v Praze formou chronologického seřazení dokladů starších autorů. Z tohoto díla jsem si rovněž dovolil prezentovat krátkou část, v níž současného čtenáře možná zaujmou pasáže o cenách zemědělských komodit v období raného a rozvitého středověku. Právě v dnešní době začínáme chápat více než kdy jindy, že nejen v časech minulých je nezastupitelnou mírou blahobytu především dostatek potravin za nízké ceny. V části věnované Karlu IV. a jeho cestě do Milána se opět objevuje jméno bohatého pražského patricije a báňského podnikatele Jana Rotleva, kterého už v době poděbradské zmiňoval Pavel Žídek, ekonomický poradce krále Jiřího. Máme zde možnost vidět, že Rotlevova osobnost sloužila od pozdního středověku až k období pobělohorské protireformace vlastenecky orientovaným intelektuálům jako důkaz hmotného bohatství a hospodářského úspěchu českých zemí v minulosti.

Jako vlastenecký básník vstoupil Hammerschmidt do české literatury svou jedinou tiskem vydanou básní s názvem Protheus felicitatis et miseriae Čechicae, satyra (Proměnlivost českého štěstí a bídy). Tato básnická skladba je psaná hexametry v poměrně kuriózně pojaté latinsko-české makarónštině (střídání veršů ve dvou, výjimečně i více jazycích, oblíbený žánr středověké poezie, vyskytující se následně i v renesanci, baroku a klasicismu až do 19. století, dokonce si s ní posloužili také naši cimrmanologové) a obsahově připomíná jednotlivé momenty a události z českých dějin pomocí směsi humoru, satiry a elegie.

Začtěme se nyní do ukázek z díla tohoto barokního vlasteneckého spisovatele a historika, který v dobách, pro náš národ ne zrovna přívětivých, dokázal udržet kvalitu české literární produkce a zanechal důležité historické údaje a informace pro nás i budoucí pokolení. Vzhledem k tomu, že čerpám z originálních tisků, dovolil jsem si do značné míry přizpůsobit původní pravopis, aby byly texty přívětivější pro dnešního čtenáře.

 

Historie Klatovská

V sedm dílů rozdělená

 Kapitola Druhá
Bohzděch a Witan svatý křest přijali

Léta Páně devítistého sedumdesátého devátého (jak to Bohuslav Balbín gruntovně dokazuje: Epitomes Rerum Bohemicarum lib. 2 in Notis ad cap. 11) za časů Benedikta toho jména VII. římského papeže; Boleslava milostivého knížete českého … volen jest za pražského biskupa svatý Vojtěch / Slavníka Libeckého hraběte a Střezyslavy jeho manželky syn / jenž byl v počtu biskupův pražských druhý. Posvěcen na biskupství pražské v městě Veroně na den svatých apoštolův Petra a Pavla léta Páně 980.

Tomu svatému biskupu vždy velice náchylný byl Boleslav kníže / a jeho kázání velice sobě oblibuje pilně k němu na slovo Boží přicházel. Bohzděch a Witan; Rohmilovi synové / Boleslavovi dvořané / posavád pohané / ne tak z přinucení jako samochtíc / vyprovázeli vždy svého knížete do chrámu Páně a pokudž kázajícího svatého Vojtěcha zaslechnouti mohli / rádi ho poslouchali a oznámenou pravdu slova Božího k srdci svému připouštěli.

 

V Praze blaze /
Kdo má peníze.

Urozeným / a statečným pánům vládykám Jeho Mil. Cís.
pánu purgmistru / a radě Královského Starého Města Pražského /
pánům patronům při Renovaci neb obnovení léta Páně 1715 dne 20. měsíce máje slavného Magistrátu Starého Hlav. Města Pražského obětováno
od
Jana Floriána Hammerschmida / Písma Svatého doktora /
Proto-Notar; Apostol; Comite Palat; Auratae Militiae Equite
Vejhradního Královskýho kostela na Vyšehradě / a
Starožitného Kollegial. kostela SS. Kozmy a Damiána
v Staré Boleslavi kanovníka / a v Starým Městě v Tejně faráře
S povolením duchovní vrchnosti

Urození / a stateční páni vládykové

V Praze blaze / kdo má peníze
Staré jest přísloví české

 A právě bývalo v Praze blaze! Neboť o Praze byla někdy dávno Libuše Čechů Sybilla takto prorokovala: Urbem conspicio, famá que sydera tanget. To jest: Město vidím / které pověstí svou až k samým hvězdám vznášeti se bude.
…
Bývalo v Praze blaze! Když se Staré Město Pražské léta 795 zakládalo / léta 823 množilo / léta 830 rozšiřovalo / léta 831 ohrazovalo / a pevnilo / a když léta 849 od knížete Křesomysla měšťané staropražští tuto první svobodu dosáhli / aby každý držitel domu/dědiny/aneb jakékoliv ohrady svobodně netoliko do své smrti užíval a držel / ale i synu svému / neb komůž by se koliv líbilo / kdykoliv dáti neb prodati mohl.
…
Bejvalo v Praze blaze! Když léta 918 dne 8. srpna pražští křesťané s pohany na tržišti / aneb staropražském rynku bitvu svedše / a ty na hlavu porazivše slavně nad nimi zvítězili.

Odtud rynk tento Staroměstský / poněvadž ne jednou krví přemnohých vroucných křesťanů / a mučedlníků skropen byl / slušně hoden jest nábožné počestnosti / a mnozí podnes / kdykoliv jim se udá přes ten jíti / ne bez vnitřní pobožnosti / a ňákého srdečného vzdechnutí přes něj kráčí.
…
V Praze bylo blaze! Když léta 1029 taková se urodila hojnost ovoce / že na Pražském tržišti aneb Rynku prodáván byl třívěderní koš hrušek za dva peníze / jablek za jeden peníz. Léta 1080 (dlé svědectví Hájka) v Knížectví Českém / veliká hojnost obilí / i všech jiných věcí byla / zlata i stříbra všichni dosti měli. Léta 1084 Česká země všech věcí měla bez nedostatků / a zvláště pokrmův. Strych pšenice platil pět grošův / a žita strych byl za dva groše / ječmena za jeden groš / a ovsa za pět peněz na Pražském rynku. Slepice za pět peněz / kuře za dva / třicet vajec za jeden peníz. A dokládá Hájek: Lid všecken český neměl v ničem větší rozkoše / než aby domy Boží stavěli / a je nadávali / a v nich se pánu Bohu modlili.

V Praze bylo blaze! Když léta 1172 na Staro-pražském trhu kupoval se strych pšenice za čtyry groše / žita za půl třetího groše / ječmena za 20 peněz / ovsa za pět / a hráchu za 10 peněz / slepice za šest, kuře za dva peníze. Léta 1213 prodával se na Rynku strych pšenice za tři groše / žita za dva / ovsa za jeden groš. Léta 1319 byl strych žita za jeden groš / a strych ovsa za čtyry peníze.

V Praze bývalo blaze! Když léta 1311 při korunování Jana Lucemburského v Praze třikráte sto tisíc hostů najeti se dálo / kterýžto všecky král na svůj groš vychovával. Konšel pak pražský / jenž málo předtím první bránu městskou Janovi sekyrou otevřel / králi po levé ruce při slavnosti toho korunování kráčel / a potom s ním i za stolem sedě kvasil.
…
V Praze bylo blaze! Když léta 1353 král Karel IV. jel do Lombardy. Pražané po odjezdu pána svého vyrozuměvše tomu, kam se strojí král jich obrátiti / shromáždivše se do helmů překrásných / a na výborných koních / kteříž měli na své zbroji sukně zelené řezané / poslali za ním na svou outratu až do Lombardy / kteréž když uhlídal král / podivil se / a přijal je vděčně.

 Jeden pak z měšťanů pražských jménem Jošt červený Lev / jinák Rot Lew / nechtěje býti v služebnosti svému pánu poslední / vypravil Mikuláše Rot Lewa strejce svého za králem / dav jemu sto a dvacet ušlechtilých koní / na nichž byli krásní muži majíce na sobě zbroji výbornou / a na zbroji sukničky otáhlé / sekané / blankytné barvy / a jeli třetím noclehem za jízdnými pražskými / majíce sebou dvanáct vozův spižných blankytným suknem přikrytých. Mikuláš když přijel do Medyolanu / král jej rád a vděčně uhlédal / a z toho se velmi radoval / že jemu od jeho Čechů / a zvláště Pražanů děje se ta poctivost. Hájek na léto 1354 v listu 324.

V Praze bylo blaze! Když léta 1363 jílovští dolové ku podivu bohaté zláto ze sebe vydávali. Ví se z počtů a register správce jílovského / že onen ješto v dolů Šlojíř jmenovaném / třidcátou měl / tak ročně ouspětu dostával / dvakrát / sto tisíc dukátů. V tom dolu měl osmnáct takových třidcátých jistý pražský měštěnín příjmím Rot Lew / a tak z toho souditi můžeme / jak zámožný býti musil ten jediný měštěnín pražský.

Rovněž ten týž Rot Lew když Karla IV. císaře / a krále českého s některými knížaty k sobě na hostinu pozval / a při té Karlovi králi sto tisíc dukátů / který mu byl před třemi dny zapůjčil / ctí a darem obětoval / navrátiv Karlovi toho dluhu jistinu na zlatým vokříně léta 1376.
…
V Praze bylo blaze! Když se léta 1407 počítalo při slavném Učení Pražském do matrykule vepsaných / a odjinad do Prahy přišlých cizonárodských žáků aneb studentů více než čtyřidcet tisíc.
…
Léta 1458 Jiří z Poděbrad / v Staroměstským domě radním za českého krále volen jest.
…
V Praze bylo blaze! Nebo v Praze léta 1630 byla hojnost vína / a výborné dobroty / a prodáváno za levný peníze.

 

 

 

Mgr. Karel Kiesenbauer je bohemista, germanista a překladatel, zabývající se zejména starší českou a německou literaturou.