Ad Fontes

Ekonomická mizérie pohledem zpětným

Jelikož důsledky krizových jevů v hospodářství naší země začínají zasahovat stále větší množinu spoluobčanů, rád bych přispěl zatím alespoň nepatrnou troškou do mlýna. Jako filolog bohužel neoplývám znalostmi energetiky ani agronomie, proto mohu prezentovat pouze analogie z českých literárních dějin. Jednou z nejvydatnějších informačních studnic je vrcholné dílo naší renesanční slovesné kultury, a to Paměti kutnohorského erbovního měšťana Mikuláše Dačického z Heslova. Máte-li volnou chvilku, začtěte se, prosím, do jeho líčení hospodářských poměrů v Čechách bezprostředně po bělohorské bitvě. Podíváme-li se na věc v širších souvislostech, nezbývá nám než doufat, že současná vládní garnitura nezbídačí naši vlast tak jako začátek onoho děsivého ozbrojeného konfliktu, jenž vešel do historie pod názvem třicetiletá válka.

 

Mikuláš Dačický z Heslova

Paměti

Léta 1622

Bída v Čechách! Hospodářství pustla, drahota nesmírná ve všech věcech, zvláště v městech a řemeslnících, kupcích, handléřích, překupnících, jak kdo mohl, šantroky všelijakými; vše penězi jse vyvažovati muselo. Koňům, dobytkům všelijakým nad míru vysoko vzešlo, i omastkuom; vína skrovný žejdlík dosti lehkého za 15, 16 krejcarův, vlny jeden kámen po 20, 21, 22, 23, 24 kop míšeňských etc. Mince peněžitá na váze i zrnu velmi zlehčená se dělala; stará dobrá mince stříbrná, zlatá vysoce vzešla, ač té zřídka vidíno bylo a procházelo a vzáctna byla, etc. Avšak pod tím pode vším mnozí Čechové, zvláště mladí, hrdí, nedbalí, s fraucimorem svým marné pejchy opustiti nechtěli; lezouce z louže do bláta vždy dáleji, nic na záhubu svou a vlasti své nedbaje a jse neohlédajíce, při tom sami na sebe těžkostí jedni na druhé vyhledávajíce. Ó zastav nepravosti takové, Pane Bože, sám!

Drahota veliká nesmírně ve všelijakých věcech vždy jse rozmáhala; každý své věci zvejšoval, jak chtěl, upřímnost a dobré svědomí zavřeno. Mince peněžitá nová, stříbrná, velmi zlehčená jse dělala; staré dobré stříbrné tolary vzácné byly a zřídka vídány, byly jenž předešle po 70 krejcařích vydávány a brány byly, juž po čtyrech po pěti kopách míš. Dukátové zlatí, kteříž po půl druhé kopě míš. platívali, juž po šesti, sedmi kopách míš. etc. Tak bída bídu následovala a zhouba zemská nepřestávala. A tak zlehčena jest na nejvyšší stará sláva národu českého, a to vše skrze příze psané poznamenání, zavedení a hrozný pád stavův českých, jenž své pozdvižení a nerozvážlivé předsevzetí ničemně prohráli a tak sebe a jiné mnohé nevinné, k takovým hrozným bídám, soužení a těžkostem připravili. Pán Buoh rač jse smilovati!

 

 

Mgr. Karel Kiesenbauer je bohemista, germanista a překladatel, zabývající se zejména starší českou a německou literaturou.