HODNOTY

 

 

 

 

 

 

 

Ve Spojených státech se začínají projevovat důsledky neuváženého tisku peněz. Uvnitř
samotných Spojených států se objevují hlasité obavy z rostoucího „impéria lží a dluhů“,
které by mohlo ohrozit společenský a hodnotový základ a negativně ovlivnit stabilitu
dolaru, který Spojené státy dlouhodobě prosazovaly ve světě.
Vše nasvědčuje tomu, že Spojené státy čekají velké změny a osud země se již nemusí
nacházet v rukou jejích elit a obyvatel. Tento hroutící se hodnotový řetězec bude mít vliv
na nás všechny. V minulosti bylo mnohokrát popsáno, jak se dolar stal rezervní měnou
a jak FED jako soukromá organizace ovládl dolar. Zaměřme se proto na to co následovalo
mnohem později a jakou výhodu to přineslo anglosaské kultuře, která bezesporu ovládla
světové hospodářské dění.
FED začal tisknout peníze v podstatě od svého založení roku 1913. Svět prošel od té
doby různými krizemi které FED vždy jen posílil. Zlomový okamžik nastává v roce 2008.
Od tohoto okamžiku začíná konec kapitalistického systému, kdy růst hodnot je pomalejší
jak růst dluhu.
Při vytváření hodnot v ekonomice je klíčové udržovat peněžní zásobu v rovnováze s těmito
hodnotami. Na grafu je zobrazeno množství peněz v kategorii M1, což jsou peníze, které
jsou okamžitě dostupné a reálně v oběhu. Pro názornější představu jsem do grafu přidal
červenou čáru, která symbolizuje vytvářené hodnoty.
Sledujeme-li obě tyto čáry, pak vidíme v roce 2008 zlom, kdy růst peněžní zásoby začíná
převyšovat růst vytvářených hodnot, a to až do roku 2020, kdy dojde k výbušnému nárůstu
peněžní zásoby. Červená čára nám naznačuje, kde by měla peněžní zásoba ideálně být.
Ano, velmi jsem to zobecnil, především pro srozumitelnost každého z nás.

Zdroj: Rada guvernérů Federálního rezervního systému (USA)
fred.stlouisfed.org
Základní myšlenka kapitalistické ideologie je založena na zisku a růstu hodnot.
V kapitalismu je ekonomický systém organizován kolem vlastnictví soukromého
majetku, svobodného a konkurenčního trhu.
Jaká je realita? Jak je možné, že trh je konkurenční, když někdo získává peníze tím,
že si je tiskne a pak na trhu nakupuje vše, co vidí, zatímco ostatní peníze získávají prací?
Jak lze hovořit o soukromém vlastnictví ve společnosti, když je zjevné, že nejbohatší 1 %
populace za poslední dva roky téměř zdvojnásobilo své bohatství ve srovnání se zbytkem
světa dohromady? Tento fakt naznačuje, že toto 1 % nejbohatších jedinců získalo téměř
dvě třetiny veškerého nově vytvořeného bohatství, jak uvádí organizace Oxfam. Tento
trend ukazuje na extrémní nerovnost a koncentraci majetku ve prospěch malé části
populace.
Kapitalistická společnost je založena na principu soukromého vlastnictví, tak jak to bylo
kdysi konceptualizováno v římském právu, což umožňuje jednotlivcům vlastnit a spravovat výrobní prostředky a majetek. Naproti tomu, marxistické pojetí vlastnictví podporuje
společné vlastnictví veřejného majetku a výrobních prostředků, idealizovaně ovládané
všemi členy společnosti. Praktická implementace těchto marxistických ideálů se ve
společnosti často prezentuje tak, že majetek a výrobní prostředky kontroluje stát.
Jak ale můžeme vidět, tyto prostředky mohou rovněž kontrolovat úzké skupiny lidí.
V dnešní době, v rámci kapitalismu, je většina bohatství soustředěna v rukou malého
procenta populace. To vede k nerovnoměrnému rozdělení bohatství, které nebylo získáno
prací a vytvářením nových hodnot, ale především prostřednictvím tisku nových peněz,
které nebyly podloženy reálnými hodnotami.
Nemůžete tvrdit, že ideologie je založena na soukromém vlastnictví, když se to prosté
většiny netýká, naopak jsou vytvářená nová pravidla a podmínky, aby prostá většina nic
nevlastnila, aby nevlastnila ani základní prostředky pro svůj život. To dokládá i Světové
ekonomické fórum, které tvrdí, cituji: „You will own nothing. And you will be happy”.
(Nebudete vlastnit nic. A budete šťastní.)

 

 

Základní Marxova myšlenka předpokládá, že výrobní prostředky budou kolektivně vlastněny,
zatímco jednotlivci budou mít v osobním vlastnictví základní prostředky potřebné pro svůj
život. Naproti tomu, některé současné společenské trendy naznačují, že bychom neměli
vlastnit vůbec nic, což by mohlo vést k situaci, kdy se stáváme jakýmisi „bezvlastníky“
žijící v cizích ohradách. Tato filozofie jde daleko za hranice Marxistického vidění světa.
Aniž bychom si toho možná byli vědomi, současný svět funguje na základě Marxova pojetí
dělby práce. Zjednodušeně lze říci, že práce je rozdělena na specializované a oddělené
činnosti, což vede k atomizaci a ztrátě autonomie jednotlivých pracovníků. Anglosaský
systém tento model ještě vylepšuje a zneužívá ho k distribuci finančních prostředků za
vykonanou práci. Tato distribuce finančních prostředků jim zaručuje tok nadhodnoty do
jednoho centrálního bodu.
Majitele peněz vytvořili sofistikovaný systém rozdělení trhu do regionů a zařazení zemí
do pěti kategorií. Součástí tohoto systému je skrytá dělba práce podle následujícího klíče:
1. kategorie – práce za 1 USD
2. kategorie – práce za 10 USD
3. kategorie – práce za 100 USD
4. kategorie – práce za 1 000 USD
5. kategorie – práce za 10 000 USD
Pro lepší pochopení si představme, jak taková dělba práce probíhá v řetězci výroby
konkrétního produktu. Tento řetězec lze aplikovat na většinu výrobků. Abychom mohli
vyrobit například automobil, musíme nejprve identifikovat pět kategorií zemí podle toho,
jakým způsobem se podílejí na výrobě.
V první kategorii se obvykle nacházejí rozvojové země, bohaté na nerostné suroviny. Tyto
země se převážně živí zemědělstvím a mají nízký stupeň zpracování. Zahraniční investoři
jim „pomůžou“ a výsledek této pomoci je, že tato země dostane za svou surovinu 1 USD
za jednotku práce. V našem případě můžeme začít těžit železnou rudu.
Druhá kategorie zahrnuje země, které zpracovávají různé suroviny na jednoduché
výrobky, které jsou pak odesílány k finální produkci do zemí třetí kategorie. Země druhé
kategorie získává za jednotku práce 10 USD. V našem případě výroby automobilu, kupujeme rudu, zušlechtíme ji tak, že oddělíme hlušinu od minerálu, a prodáváme minerál do
zemí o kategorii výše.
Ve třetí kategorii probíhá výroba finálních výrobků nebo dílů, jejichž prodej se organizuje
přes mezinárodní obchodní síť sídlící v zemi čtvrté kategorie. V našem případě kupujeme
čistou železnou rudu za 10 USD, zušlechtíme ji na železo a plech, vlastně vyrábíme celé
auto a prodáváme tento výrobek za 100 USD za jednotku práce.
Ve čtvrté kategorii se nacházejí sídla „mateřských“ komerčních bank (které mají dceřiné
banky v zemích nižší kategorie) a nadnárodní korporace, které realizují a řídí investice
a kontrolují obchod v zemích 1 až 4. Za tuto službu si země nárokuje 1 000 USD za
jednotku práce.
V páté a poslední kategorii se nacházejí majitelé peněz, kteří spravují měny a určují
měnovou politiku. Financují celý řetězec událostí, vlastní a ovládají banky a instituce
v řetězci od 1 do 4. Ovlivňují trh tím, že regulují investice v zemích 1 až 4. Za tuto službu
si země nárokuje 10 000 USD za jednotku práce.
Nebo jinak řečeno, podívejme se na plat člověka, který má napříč světem stejnou funkci
a provádí srovnatelnou službu.

 

Pokud chceme ukončit jeden systém, musíme nejprve vymyslet a představit jiný. Ukončení
starého systému bez představení nového řešení nutně směřuje k anarchii.
Sestavme si proto časovou linku, abychom pochopili, kde se nyní nacházíme a jaké úkoly
před námi stojí.
V roce 2008 čelily Spojené státy pádu finančního systému a burz. Od té doby začal růst
dluh rychleji než hodnoty. Jinými slovy, zisky v západní společnosti jsou nyní vytvářeny
na úkor jiných ztrát. Pokud by západní svět nedotoval své ekonomiky, došlo by k totálním
bankrotům. Který stát ze západního světa nemá deficitní rozpočet?
Ještě během finanční krize v roce 2008 Rusko provedlo hloubkovou analýzu s cílem zjistit
„co se stalo“. Výsledek naznačoval, že se západ z této krize nevzpamatuje, a tak Rusko
provedlo další analýzu „CO UDĚLAT, ABY SE STALO“.
V roce 2009, dne 16. června organizovalo Rusko v Jekatěrinburgu summit, na který poz￾vali zástupce zemí Brazílie, Indie a Číny. Velmi podrobně je seznámili s výsledky svých
analýz. Tento summit vešel do historie jako první zasedání BRIC.
V roce 2010 přivítalo společenství BRIC nového člena – Jižní Afriku, jako zástupce africké-
ho kontinentu. Od této chvíle je společenství známé jako BRICS.
V roce 2010 se veškerý mezinárodní obchod, včetně obchodu s energetickými komoditami
vyrovnával v dolarech, ale zároveň je to rok, kdy se poměry začaly měnit. Podívejme se,
jak se situace začala měnit v Číně a jak yuan začal nahrazovat dolar.
Nyní se podíváme na konkrétní dopady tohoto setkání – graf níže zobrazuje, jak se Čína
adaptovala po setkání v Jekatěrinburgu.

 

 

Vzestup yuanu a pokles dolaru
Graf zobrazuje změnu v dominanci měn v čínských přeshraničních transakcích
Abychom lépe pochopili takzvané trendy, uveďme si druhý příklad, kdy pomyslný pohár
přeteče. Představte si, že máte sklenici, kterou začnete plnit vodou po kapkách. V první
minutě přidáte kapku, stejně jak v grafu každý měsíc malý díl. Další minutu dvě kapky,
ve třetí minutě 4 kapky. Otázka zní, kdy bude sklenice plná při tomto exponenciálním
růstu… Jestliže bude sklenice plná po 60 minutách, pak polovina sklenice bude plná
za 59 minut. Na začátku jsou to jen kapky a zdálo by se, že se nic neděje. Zamyslete
se sami, kolik času zbývá dolaru, když si prohlédnete graf a vidíte, že rok 2023 je časem,
kdy je sklenice naplněna z poloviny.
V roce 2014, společnost Deagel přišla se svou vlastní analýzou vývoje ve světě (jak
bude vypadat svět v roce 2025). Korporace Deagel je menší pobočkou americké vojenské
rozvědky, jednou z jejích tajných analytických organizací, která shromažďuje data pro
účely rozhodování na vysoké úrovni a připravuje důvěrné informační dokumenty pro
agentury jako jsou Národní bezpečnostní agentura (NSA), CIA , Organizace spojených
národů (OSN) a Světová banka. Deagel je považován za legitimního hráče ve zpravo￾dajské komunitě. Většina jeho analýz zůstává skryta před našima očima a nikdy nezve-
řejňuje, jak k těmto analýzám dospěl. Stejně tak, jak se tato analýza objevila na jejich
stránkách, tak v březnu 2021 byla tato analýza z webu stažena. Je doslova záhadou,
s jakou přesností Deagel předpověděl současné krize.

 

Prognóza populace a HDP vybraných zemí v roce 2025 podle Deagelu.
Zatímco v roce 2014 tato analýza u civilní obce sklidila úsměvy a označení jako nesmysly,
vlivné osobnosti ze západního světa, z podnikatelského, finančního a akademického
prostředí se samostatně sešly na Papežské univerzitě v Římě, aby se poradily co dál.
Byl založen klub pod názvem Inkluzivní KAPITALISMUS.
Toto uskupení vychází z teorie, že si díky toku dělby práce a natisknutých peněz koupili
a vlastní celou planetu.
Klaus Schwab ve své úvodní řeči na Světovém ekonomickém fóru v Davosu (mezi 5. a 6.
minutou) řekl: “Budoucnost se právě děje, budoucnost je budována námi pomocí mocné
komunity, vámi v této místnosti, my máme prostředky posunout svět dopředu.”.
Jak vypadá naše úžasná budoucnost?
Program Světové zdravotnické organizace (WHO) nazvaný „One Health“, neboli „Jedno
zdraví“, který je financován západem, bych zařadil na jedno z předních míst. Tento pro￾gram se zaměřuje na propojení zdraví lidí, zvířat a životního prostředí. Generální tajemník
WHO je členem politické strany, která je uvedena v databázi terorismu. (Těžko byste našli
lépe vydíratelnou osobu na planetě.)
Podle konceptu „One Health“ mají zvířata a životní prostředí stejnou hodnotu jako lidé.
WHO plánuje řídit globální politiku pandemií, což v souladu s navrhovanou Pandemickou
smlouvou může omezit pravomoci suverénních vlád.
S novými pravomocemi by generální tajemník WHO, se svou vynikající pověstí
a bezchybnou minulostí, mohl v případě hrozby pandemie uzavřít celý svět.
V této situaci se ptám, jak budou tyto koncepty skutečně implementovány, zvláště
vzhledem k neobvyklému financování WHO ze západních soukromých zdrojů. Připomeňme si například pasporty zdraví, které připomínají systém sociálního skóre. Také
stojí za zmínku vynucování očkovacích látek, jako jsou ty od Pfizer a Moderna, které
dosud nezískaly plné regulérní schválení, a o nichž doposud máme omezené informace.
Nepřehlížejme také potenciální porušování ústavy a základních lidských práv.
Otázka zní, chce WHO povýšit zvířata na lidský status nebo chce snížit lidi na úroveň zvířat?
Celé mi to tak nějak připadá, že chtějí lidi povýšit na zvířata uzavřené v ohradách.

 

Západní elity se již bojí lidí, nedivme se jim, oni vědí, že se jejich hodnoty hroutí, oni vědí,
že vypovězená dělba práce je neuživí, oni tuší, že obyvatelstvo se může postavit proti nim.
Proto ty ohrady, proto ty zdravotní obojky.
Srovnání hodnot, které hlásá západní svět, a seskupení BRICS
BRICS
Rovnost mezi národy: Členové se zavázali k principu rovnosti a vzájemného
respektu (včetně dělby práce), dále hájení principu nezasahování do vnitřních
záležitostí jiných zemí.
Spolupráce: Členové se zavázali k vzájemné spolupráci v oblastech obchodu, investic,
rozvoje infrastruktury, vědy a technologie, a také v oblasti bezpečnosti.
Otevřenost: Členové se zavázali k otevřenosti ve vzájemných vztazích, otevřenosti
mezi národy, otevřenosti vůči novým členům a rovnocennému zapojení rozvíjejících se
a rozvojových zemí do rozhodovacích procesů, a to vše s přidruženou transparentností.
Používání svých národních měn: Členové BRICS se zavázali k postupnému zapojení
a zúčtování ve svých národních měnách, aby snížili závislost na americkém dolaru.
Jako součást tohoto úsilí se také zavázali k vytvoření nových finančních institucí, jako
je Nová rozvojová banka (NDB), která má v budoucnosti nahradit Mezinárodní měnovýfond (MMF).
ZÁPADNÍ SPOLEČENSTVÍ
Velký Reset (The Great Reset) je iniciativa, kterou představilo západní seskupení
elit pod názvem Inkluzivní Kapitalismus prostřednictvím Světového ekonomického fóra
(WEF). Cílem je restrukturalizace světové ekonomiky. Iniciativa Velký Reset klade důraz
na nutnost eliminovat fosilní paliva, investovat do zelené ekonomiky a více se zapojit
do digitální technologické ekonomiky, včetně robotiky, s cílem snížit závislost na lidské
práci a lidech obecně. Tato iniciativa byla motivována potřebou reagovat na ztrátu vlivu
v segmentu fosilních paliv. S tím souvisí i takzvaný Green Deal (Zelená dohoda), jehož
cílem je dosáhnout uhlíkové neutrality, neboli zbavení se závislosti na uhlí, ropě a plynu.
CBDC (Central Bank Digital Currency) – digitální měna centrální banky) CBDC je
koncept měnové reformy západního světa. Digitální měna centrální banky by umožnila
v tichosti se připravit a provést měnovou reformu “Fiat“ měn po kolapsu předlužených
západních měn. Tento scénář by měl významné dopady na finanční systém. Jak v jednom
ze svých projevů uvedl Jamie Dimon, dlouholetý předseda a generální ředitel největší
americké banky JP Morgan Chase, „Připravte se, blíží se k nám ekonomický a finanční
hurikán, nepřeháním připravte se.“
Univerzální základní příjem (Universal Basic Income, UBI) tento koncept navrhuje
poskytnutí základního příjmu všem občanům bez ohledu na jejich pracovní status.
Předpokládá se, že v blízké budoucnosti nebude člověk hlavní pracovní silou. V tomto
kontextu nelze předpokládat, že lidé budou získávat svůj příjem primárně prostřednictvím
práce. Tato politika by mohla udržovat lidi v závislosti, která by byla propojena se
sociálním skóre. Tento koncept příjmu není koncipován jako nepodmíněný základní
příjem (který má jinou funkci).
Posledním datem naší časové linky je 22.8.2023. Na tento den je svoláno zasedání
společenství BRICS, kde jedním z hlavních bodů programu bude rozhodování o přijetí
nových členů do tohoto bloku. Dosud oficiálně 19 zemí podalo přihlášku a dalších 10
se zajímá o podmínky členství. Úplný seznam zemí, které projevily zájem o přistoupení
k BRICS, zatím nebyl zveřejněn.
Pokud dojde k přijetí nových členů, očekává se, že se název skupiny změní na BRICS+.
Tento krok by mohl způsobit doslova zemětřesení v mezinárodním obchodě, jelikož se
předpokládá, že BRICS+ by mohlo získat kontrolu nad obchodním sektorem, který
doposud ovládalo západní společenství, jak ukazuje následující tabulka.

 

Jak se burzy zachovají, až na konci srpna uvidí tuto tabulku? Už chápete, že západní
analytici naprosto pochopili, co a jak Rusko organizuje. Už chápete ten brutální tlak
na Green deal, i když je podpořen zfalšovanými údaji o CO2 a oteplování planety?
Už chápete, kdo je největší nepřítel západu? Už chápete, že se západní elita musí
pokusit o zvrat jakýmikoli prostředky, a když říkám jakýmikoli, myslím tím opravdu
všechny – elitě jde o život a jejich hodnoty. Rusko je jediné, které je schopno vytvořit
konkurenční novou ideologii. Probíhající válka je válkou o hodnoty, které ovládnou
budoucí světovou ideologii.
Vše začalo v roce 2008, což se nyní zdá být téměř neuvěřitelné. Pro lepší pochopení
situace, dovolte mi představit malý osobní příběh. Na konci roku 2012 se k mému otci,
Františku Čubovi, obrátili zástupci ruské banky Sberbank z Moskvy. Přijeli dva ruští
zástupci s jediným dotazem: Co by mělo Rusko udělat pro to, aby se stalo v zemědělství
soběstačné během deseti let?
Jejich vysvětlení bylo následující: Rusko si vypočítalo, jaká by měla být cena ropy,
aby státní rozpočet nebyl nijak narušen. Jakékoliv příjmy přesahující tuto hranici byly
přesměrovány do speciálního fondu, který byl následně rozdělen na dvě části. První
část, rezervní fond, byla určena pro případ sankcí nebo cíleného snížení cen ropy ze
strany Západu pod hranici, kterou Rusko potřebuje pro svůj rozpočet. Plán byl udržet
se v takovém stavu po několik let. Druhá část fondu byla přidělena Sberbank a tyto
prostředky mohly být použity výhradně na financování soběstačnosti Ruska v zemědělství.
Zástupci banky hledali odpovědi, aby lépe porozuměli situaci a mohli jako financující
instituce lépe přistupovat k danému problému. Odpověď samozřejmě dostali. Je pravdě-
podobné, že navštívili i jiné experty, ale fascinující je, že se jim úkol splnit podařilo během
deseti let. Dnes jsou světovými exportéry zemědělských komodit. Zajímavý je také jejich
komentář, že musí tento úkol zvládnout do deseti let, jinak se Rusko dostane do problémů.
Západní svět se potýkal se stejným problémem, který se ovšem nazývá energetická
soběstačnost. V roce 2015 byla podepsána Pařížská klimatická dohoda, která se zaměřuje
na snižování závislosti na fosilních palivech a podporu obnovitelných zdrojů energie, které
by zabezpečily energetickou nezávislost západního světa. Nicméně, nebudu se zabývat
výsledky a implementací této dohody.
Vraťme se ale k problému, co se nyní děje.
Spojené státy donedávna tiskly peníze, ale tyto nově natištěné peníze neumisťovaly
na svůj vlastní trh. Místo toho byly tyto peníze umístěny v zahraničí a za tyto „peníze
ze vzduchu“ bylo dovezeno zboží, tedy hodnota. To umožnilo udržet rovnováhu na
americkém trhu mezi hodnotou a množstvím peněz. Tato rovnováha fungovala za
předpokladu, že globální dělba práce fungovala jako dobře namazaný stroj. Díky tomuto
toku hodnot ze zahraničí do USA se udržovala nízká inflace a dostatek levného zboží.
Rusko se rozhodlo vystoupit ze systému dělby práce, který byl ideologicky formován
takzvanými majiteli peněz. Místo toho, aby své příjmy investovalo do spotřeby, jako
například Saúdská Arábie, vytvořilo fond a začalo se připravovat na budoucí časy bez
amerického dolaru. Tímto krokem defacto vystoupilo z dělby práce. Následně začalo
postupně prodávat americké dluhopisy. Dnes, pokud nějaké vlastní, je to jen zanedbatelné množství.
Rusko vložilo první kapku do sklenice, a bylo následováno Čínou, která od roku 2010
realizuje své obchody i v jiných měnách než jsou americké dolary. Tím se snižuje
globální potřeba těchto dolarů. Pro Spojené státy to znamená, že se zhoršuje situace
s umisťováním peněz v zahraničí, tok hodnoty za „peníze ze vzduchu“ se zastavuje
a na americkém trhu se objevuje méně zboží, což způsobuje tlak na potřebu peněz.
Spojené státy začaly tuto situaci řešit tiskem peněz, které ovšem začaly umisťovat
na svém vlastním trhu. Začala vznikat nerovnováha a růst cen začal ničit příjmy.
Podívejme se na problém z jiné strany.
V rámci ideálních podmínek by mělo dojít k rozdělení příjmů a výdajů podle následujícího
klíče – 50/30/20
50% na stálé platby: Tato kategorie zahrnuje náklady jako nájem, potraviny, dopravu,
zdravotní péči, pojištění a další pravidelné a nezbytné výdaje.
30% na zážitky a nestálé platby: Tyto výdaje pokrývají oblasti jako zábava, koníčky,
cestování, stravování venku a další „nepovinné“ položky, které přispívají ke zlepšení
kvality života.
20% na úspory: Tato část příjmů by měla směřovat do spoření na důchod, investic,
splácení dluhů nad rámec minimálních plateb a vytváření nouzového fondu.
Toto pravidlo by mělo být napsáno nad stolem premiéra republiky, aby si každý den
uvědomil proč chodí do práce a proč dostal důvěru ve volbách od občanů svého státu.
Tohle je klič pro budování životní úrovně obyvatel vlastní země.
Je třeba poznamenat, že každý stát má tento poměr trochu jiný, ale důležité je, aby byl
tento poměr stabilní a obyvateli akceptovaný. Jiné pravidlo říká, že když překročíte hranici
40% výdajů na potraviny z vašich příjmů, začne ve společnosti napětí, které ne zřídka
končí revolucí.
Růst cen začíná destabilizovat zavedené poměry. Obyvatelé, adaptovaní na svou stávající
životní úroveň, začnou nejprve redukovat položku úspor ve snaze udržet své sociální
postavení a kvalitu života.
V současnosti je velmi aktuální téma takzvaného „run na banky“. Kladenou otázkou je, kdy
tento fenomén skutečně propukne. Odpovědí je však, že to již dávno začalo! Lidé mají své
úspory uložené v bankách a namísto toho, aby tato aktiva rostla, jsou postupně a nená-
padně spotřebovávány. Jamie Dimon, předseda představenstva, generální ředitel a spoluvlastník největší americké banky JPMorgan Chase, na jaře roku 2022 prohlásil:
„Současné úspory amerických spotřebitelů vystačí na šest, maximálně devět měsíců.“
Tato prognóza Jamieho Dimona vycházela ze sledování statistických trendů, přesto
nás na začátku roku 2023 zaskočil krach bank v USA.
V současné době jsou banky zatíženy obrovským množstvím státních dluhopisů, které
byly emitovány za účelem financování deficitů státního rozpočtu. Tyto čísla jsou monumentální; například federální dluh USA nyní dosahuje 31,7 bilionu dolarů a to ještě před
zvýšením dluhového limitu. Jak jsem již zmínil, existuje historicky potvrzené pravidlo, že
pokud společnost vynakládá 40% svých příjmů na potraviny, má tendenci propuknout
revoluce, protože většinová populace není schopna přežít ze dne na den. Převedeme-li
tuto analogii na náš případ, vidíme, že stát USA má příjmy ve výši 4,9 bilionu dolarů,
úroková sazba FED byla v tuto chvíli nastavena na 5,25%, a pokud máme nakrmit tento
dluh za současných podmínek, budeme potřebovat 33% těchto příjmů jen na úroky
a to nepoužijí ani jeden dolar na reálné splácení dluhu. Za takových podmínek je
dluh nesplatitelný.
Důležité je také si uvědomit, že pokud se dolar přestane používat pro vyrovnávání
obchodů s energetickými surovinami, budou reálné příjmy USA klesat. Banky již nyní
čelí tlaku v důsledku postupného vybírání úspor a dolar je pod nevídaným tlakem, který
by mohl vést k jeho zhroucení. V takové situaci budou banky neochotné nakupovat další
dluhopisy z obav z vlastního bankrotu a budou čekat na další vývoj, zda nezkrachují i další
státy, které jsou předlužené. Důsledkem toho bude, že ministr financí nebude schopen
prodat žádné dluhopisy a bude nucen oznámit premiérovi, že stát není schopen naplnit
svůj deficitní rozpočet. Premiér pak bude muset oznámit, že důchodci obdrží pouze 20 %
svých důchodů, státní zaměstnanci dostanou jen 30 % svých platů a za návštěvu u lékaře
bude nutné platit v hotovosti. Tak se nám to pravidlo o výdaji 40% příjmů na potraviny vrátí
jako bumerang.
Budeme si muset udělat vlastní analýzu, abychom určili směr naší budoucnosti a způsob
formování našeho hospodářství. Musíme se zamyslet, jak bude vypadat svět, ve kterém
se nacházíme a který je založen na dolaru, a jak bude probíhat dělba práce v nově se
formujícím světě.
Americký ekonom a finančník Peter Schiff tvrdí, že pokud by se dolar stal méně používanou rezervní měnou ve světě, mohl by ztratit až 50 % své hodnoty. Jiný ekonom, John
Williams, jde ještě dál, když tvrdí, že existuje možnost, že dolar by mohl ztratit až 2/3
své hodnoty. Petr Blahynka ve svých nezávislých výpočtech dospěl k velmi podobnému
výsledku, a to že dolar by po svém kolapsu spadl na 1/3 své stávající hodnoty.
Rád bych vás vyzval k diskuzi, protože diskuze generuje myšlenky, a my budeme potřebovat myšlenky jako sůl. Jak bychom měli formovat naše hospodářství a náš prostor pro
život? Pokusím se tedy i já velmi stručně říci pár slov na toto téma. Pominu nyní politický rozměr a otázku politického řízení státu, protože jsem se již vyjádřil k tomuto tématu v jiných textech a nemá cenu se opakovat. Nicméně podle mého názoru musíme
začít právě u politické otázky a tam musí proběhnout náležité změny. Kolaps finančního
systému založeného na dolaru způsobí rozpad Evropské unie, a vytvoří tak prostor pro
rozsáhlé změny. Pokud budeme připraveni, jsme schopni tyto změny zvládnout. Pokud
však nebudeme, existuje riziko, že někdo jiný za nás převezme kontrolu a podrobí nás
nové koloniální dělbě práce.
Hospodářské prostředí bychom měli rozdělit na šest samostatných programů:
1. Živitelský
2. Perspektivní
3. Sociální
4. Finanční
5. Služby
6. Prostředí pro lidi
Program živitelský
Toto je základní rámec ekonomiky. Musíme si uvědomit, že mnoho výrobků jsme v minu￾losti dokázali vyrobit sami, a musíme vytvořit souhrn opatření, abychom vrátili výrobu
a rozmanitost produkce zpět do naší země. Dělba práce, formulovaná západním světem,
se rozpadá, což bude mít za následek přerušení dodavatelských řetězců a musíme si
uvědomit, že dovoz z třetích zemí zanechává prosperitu za našimi hranicemi. Trh musíme
chápat komplexněji, ne jen jako cenu konkrétního výrobku, ale také jako příležitost
vytváření nových hodnot, na kterých se budou naši lidé podílet. Tím zůstane prosperita
rozložena úměrně mezi lidmi a nebude exportována za naše hranice. Cílem je budování
životních podmínek lidí žijících v našem regionu, a ne dotování jiných států.
Každá prosperující společnost je založena na dostupnosti levné energie. Pokud chceme
podpořit naše hospodářství, musíme se postarat, aby různé formy průmyslu měly dostupnou levnou energii a abychom byli v produkci levné energie nezávislí. Tento úkol je zatím
vyřešen pouze z poloviny. Jsme sice soběstační ve výrobě elektrické energie, ale mnohé
technologie se nacházejí na konci svého životního cyklu a podmínky pro levnou energii
nejsou splněny vůbec.
Druhou zásadní podmínkou je vytvářet pravidla, která nám pomohou dosáhnout
potravinové soběstačnosti a s tím spojené potravinové bezpečnosti, kdy každý člověk
musí mít fyzicky a ekonomicky dostupný přístup k bezpečným a výživným potravinám
pro zdravý život.
Zároveň musíme podpořit pracovní trh, abychom našli uplatnění pro lidi. Pokud v bu￾doucnosti bude něčeho nedostatek, pak to bude práce. Digitalizace a robotizace v blízké
budoucnosti zvládnou obrovské množství práce. Musíme pochopit nové hospodářské
trendy, například že přeprava lidí se dramaticky změní a to bude mít obrovský dopad
na výrobu automobilů. Automobily podle statistik stojí na místě 95% svého času, nové
přístupy a technologie způsobí, že auta budeme nutit jezdit autonomně, tudíž efektivněji,
přeprava lidí bude pro člověka přístupnější, ale aut bude potřeba méně. Výrobci se více￾méně stanou operátory vlastních aut a my k nim budeme přistupovat jako k mobilnímu
operátorovi, platícímu paušál, který zprostředkovává spojení. Města budou sloužit lidem
a NE jako parkovací sklad. Vše se změní. Potřeba tohoto segmentu průmyslu se omezí.
Musíme velmi pečlivě vybírat obory, které budou živit a dávat pracovní příležitost člověku,
nemůžeme dovolit převzetí veškeré práce roboty, i když to bude na první pohled z dneš-
ního chápání ekonomicky méně výhodné. Musíme zapojit lidskou spolupráci, musíme dát
lidem pocit, že jsou nám potřební, že jsou součástí naší společnosti. Historie nám čas od
času připomíná, že každý člověk má své jméno a tudíž ho nemůžeme redukovat na
pouhé číslo. V historii se objevily pokusy tento fakt ignorovat, a v současnosti se tyto
pokusy bohužel znovu objevují v různých nových formách. Nejsme jen ekonomické a
statistické číslo nebo nějaký QR KÓD . Jsme lidé s jmény, s právem se podílet na
společné prospe- ritě a obohacovat ji svou prací, inteligencí a dovednostmi. Musíme
respektovat jedinečnou lidskou hodnotu a individualitu, a ne redukovat lidi na pouhé číslo
v systému. To je náš základní úkol pro udržitelnou a prosperující budoucnost.
Program perspektivní
Nová vláda by měla založit takzvanou Radu pro vědecko-technický rozvoj a pravidelně
se scházet. Tato rada by měla předkládat návrhy perspektivních programů, které by nám
měly zajistit živobytí v budoucnosti. Ve světě existuje mnoho nových patentů a vynálezů,
a i v České republice máme velmi schopné vědce. Avšak často se stává, že výsledky
jejich práce prodávají do zahraničí a my je poté často kupujeme zpět ve formě hotových
výrobků. Musíme si udržet intelektuální kontakt s rychle se rozvíjejícím světem.
Jako příklad mohu uvést takzvané vertikální farmy, které představují revoluci v země-
dělství. V současnosti nejsme soběstační ve výrobě zeleniny, a přitom nový přístup by
mohl změnit tuto situaci. U tohoto způsobu pěstování se ruší omezení ročního období,
šetří se voda a zákazníci mají možnost mít čerstvou zeleninu po celý rok. V Dubaji na
poušti již byla tato technologie uplatněna a po roce provozu dospěli k závěru, že měli
postavit hned tři až čtyři farmy. Existuje mnoho podobných programů, kterými by se
někdo měl zabývat.
Naše vláda se bohužel soustředí jen na denní operativu bez vize.
Program sociální
Sociální struktura obyvatelstva je velmi složitá a obsahuje mnoho různých skupin. Pojďme
se na ni podívat podrobněji,
Pracující populace: Jedná se o skupinu lidí, kteří jsou aktivně zaměstnáni. Tito lidé
přispívají k ekonomice a společnosti svým pracovním výkonem a svými dovednostmi.
Lidé s handicapem: Tato skupina zahrnuje jedince s fyzickými nebo duševními omezeními,
kteří mohou mít omezenou schopnost pracovat nebo úplně pracovat. Je důležité podpo￾rovat tyto lidi, aby se mohli plně zapojit do společnosti a vést pokud možno co nejvíce
plnohodnotný život.
Důchodci: Jedná se o skupinu lidí, kteří ukončili svou pracovní kariéru. Mnoho důchodců
se stále aktivně zapojuje do společnosti, ať už dobrovolnictvím, péčí o rodinu nebo jinými
způsoby.
Děti, mládež a studenti: Tato skupina zahrnuje jedince, kteří jsou ještě příliš mladí na to,
aby mohli pracovat. Jejich hlavním zaměřením je vzdělávání a růst.
Matky: Matky hrají klíčovou roli v péči o rodinu a domácnost. Mnoho matek také pracuje
mimo domov, kombinuje rodičovství a kariéru.
Samoživitelky: Tyto matky samy zajišťují základní potřeby své rodiny. Mohou čelit
jedinečným výzvám, jako je vyšší finanční tlak a větší zátěž.
Jinými slovy, naše společnost není tvořena pouze úzkou skupinou lidí; jsme spole-
čenstvím, které jako celek ovlivňuje a vytváří životní úroveň všech. Nemůžeme
upřednostňovat nebo zneužívat jednu skupinu na úkor druhé.
Program finanční
“Fiat” měny se nacházejí na pokraji kolapsu a mnozí z nás nesouhlasí s konceptem
takzvaných digitálních měn. Vlastně ani já nesouhlasím s diskutovanými částmi týkajícími
se možnosti zneužití jejich funkcionality.
Je třeba otevřít diskuzi o tom, jak by měly vypadat měny, které nahradí ty současné, a jaké
vlastnosti by měly mít. Jsem přesvědčen, že měnu by měl vlastnit a spravovat stát a nikdo
jiný. Měna je totiž technologie, která umožňuje výběr daní. Bez efektivního systému pro
výběr daní nemůžeme zajistit základní funkce státu, jako je zdravotnictví, bezpečnost,
školství a další. Podnikání v daném regionu by nemělo být umožněno pro společnosti,
které jsou registrovány v daňových rájích. Je-li obchodní společnost neochotna platit daně,
neměla by zabírat místo na trhu pro subjekty, které jsou ochotny a připraveny se podílet
na daňové povinnosti ve vlastní zemi.
Ústava by nám měla garantovat základní principy měny, mezi které patří funkce výměny
zboží a služeb s garantovanou platností na celém území, měření hodnoty a její uchování.
Tím by bylo vyloučeno stanovování úroků. Pokud by jakákoli omezení byla stanovena,
měla by platit rovnocenně pro všechny, od nejvyšších představitelů státu až po jakého￾koli občana země. Jakékoli omezení zaměřené na jednotlivce nebo pokusy o regulaci
či omezení skupiny obyvatel jakýmkoli způsobem, by mělo být považováno nejen jako
protiústavní, ale také jako trestný čin s vysokou mírou nebezpečnosti. Trest by v takovém
případě měl být okamžitě vyměřen a aplikován, například ve formě odnětí svobody na
dobu deseti let.
Finančním institucím by nemělo být umožněno účtovat úroky, neboť úrok nevytváří
skutečnou hodnotu a pouze devalvuje měnu. Místo toho by měly mít finanční instituce
možnost zapojit se do financování projektů formou podílu na zisku, a to až do doby jejich
splacení. Při chybném posouzení by také měly nést podíl na případné ztrátě. Pokud jde
o nekomerční financování nebo financování projektů v národním zájmu, stát by mohl
poskytnout záruku, ale jen za přísně stanovených podmínek, které by nepřekročily hranici
považovanou za lichvářskou.
Program služby
Každý sektor ekonomiky má programy, které jsou vysoce ziskové, a ty které jsou méně
ziskové. Existují však služby, bez nichž by žádná fungující společnost neměla existovat,
a tyto služby často nepatří mezi ty, které jsou “ziskové”. Neměli bychom je opomíjet,
protože mnohé z těchto služeb mohou vytvářet řadu pracovních míst s různou délkou
pracovní doby. Tyto práce a služby jsou někdy mnohem důležitější než generovaný zisk,
zejména kvůli vzájemné spolupráci lidí. Musíme využít každou pracovní příležitost a mít
také škálu prací, které umožní důchodcům cítit se potřebnými ve společnosti. Právě
různorodost těchto služeb představuje velkou příležitost, a to nejen pro důchodce, ale
také pro studenty, občany s handicapem nebo maminky, které mohou pracovat pouze
omezený počet hodin. V různých ročních obdobích je možné vytvářet různé služby pro
různé skupiny obyvatel. I když to nejsou živitelské programy, mají vysoký společenský
význam a dnes jsou často opomíjené.
Jako příklad můžeme uvést vytvoření organizace, která by poskytovala služby občanům,
kteří se věnují zahradničení, pěstování plodin nebo chovu zvířat na malé úrovni. Sami
nemohou pokrýt celý komplex potřebných činností. Například někdo má rybíz, jiný má
chuť a dovednosti vyrábět z rybízu marmeládu, ale nemá ji kde vyrobit a další zajistí, aby
se tato marmeláda dostala do obchodní sítě. Odborný zástupce by dohlížel na dodržování
legislativy atd. Na trh se tak dostane produkt, který by se tam jinak nedostal, a řada lidí
bude mít radost z vykonané práce. I když to je malá věc a nikdo na tom závratně nezbo￾hatne, takový produkt má vysokou společenskou hodnotu. Věřte mi, existuje tisíce tako￾vých příkladů. V JZD Slušovice byl tento program organizován pod názvem MIKROAGRA
a všichni byli překvapeni, jaký byl o takovou činnost zájem.
Prostředí pro lidi
Jsme lidé, jsme společenství jedinců, kteří utváří svět k obrazu svému a právě my máme
v rukou rozhodnutí, jak bude náš životní prostor vypadat.
Musíme pochopit měnící se svět a jeho vliv na naše životní prostředí, na náš prostor pro
život. Když se ohlédneme do minulosti, v době kdy hlavní pracovní silou byl člověk, byla
myšlenka na volnočasovou aktivitu nepředstavitelná. Lidé byli tak vyčerpáni z práce, že
by nikoho ani nenapadlo jít si zaběhat, zacvičit, vyrazit jen tak na kole do přírody.
Avšak s nástupem strojů, které nahradily mnoho těžké manuální práce si lidé našli čas
na odpočinek, jako byla například návštěva kina. Následně se začaly otevírat restaurace
a kavárny pro širokou veřejnost, čímž se objevil nový trend volnočasových aktivit.
S příchodem robotizace, která odebere člověku další část práce, se otevře ještě více
prostoru pro volnočasové aktivity. My se tomuto trendu budeme muset přizpůsobit.
Další velkou změnou bude revoluce v dopravě, která bude z větší části autonomní
a opět ovlivní práci a společnost. Autonomní automobily nebudou muset být skladovány
na parkovištích ve městech, protože se samy dokážou uklidit mimo město. Jak již jsem
zmínil auta stojí na místě 95% svého času, tak proč by měly zabírat prostor pro lidi.
Životní prostředí pro lidi se bude muset přizpůsobit novým aktivitám člověka.
Existuje však teorie, která říká, že bychom měli být označeni novými čísly nebo QR kódy
a měli bychom žít v nádherných elektrických ohradách. Něco takového musíme radikálně
odmítnout.
Naopak musíme podporovat změny, které povedou k větší spolupráci lidí v oblasti volno-
časových aktivit a nikoli k izolaci a menším ohradám. Budeme vystaveni velkému tlaku
ve struktuře práce a musíme se na takové podmínky připravit. Pro mnoho našich občanů
to může být velký problém. Zde bych se s dovolením nechal inspirovat Izraelem. V Izraeli
budují tzv. kibuce. Kibuc je označení pro zemědělskou, ale také průmyslovou osadu, která
hospodaří formou kolektivního vlastnictví. Osada zajišťuje základní životní potřeby členů,
jako je strava, oblečení, ubytování, vzdělání, zdravotní a sociální péče. Kibuc také posky￾tuje svým členům volnočasovou aktivitu jako je kultura, sportovní vyžití atd. V národu,
o kterém se traduje, že je založen na penězích, funguje dnes nepeněžní systém vedle
peněžního. Tento systém se příkladně stará o obyvatelstvo, které se dostane do jakýchkoli
sociálních problémů. Pokud se člověk dostane do nesnáze, má kam jít.
Většina bezdomovců na začátku své cesty bojuje s nelehkým osudem, ale bohužel v nich
následně zemře duch naděje a 80 % z nich zůstává navždy bez domova.Komunitní osady
by měly být vytvořeny nejen pro lidi, kterým hrozí, že zůstanou bez domova, ale také pro
lidi, kteří vyznávají hodnoty spolupráce a chtějí se cítit součástí komunity, chtějí někam
patřit. Tento koncept by mohl být prospěšný i pro mnohé matky samoživitelky a další lidi,
kteří čelí různým výzvám a ocitli se sami z různých důvodů, potřebují pomocnou ruku,
aby mohli zvládnout svou životní situaci a překonat osamělost. Tyto osady by měly být
vybudovány v každém kraji jako místa, kde každý má právo přijít a sdílet společné
hodnoty. Pokud někdo v této komunitě dostane pomocnou ruku, zvládne a vyřeší své
problémy, měl by mít svobodnou možnost kdykoli odejít. Tyto osady by mohly převzít úkol
poskytování služeb takzvané MIKROAGRY, které by přinášely prospěch nejen komunitě
v osadě, ale i širšímu okolí.
Nyní bych se rád obrátil na všechny čtenáře s výzvou: zamysleme se nad směrem, kterým
by mělo naše hospodářství kráčet. Moje myšlenky zde prezentované, slouží pouze jako
inspirace pro otevření diskuze. Jsem pevně přesvědčený, že mezi námi jsou lidé, kteří
dokáží lépe formulovat novou ideologii, novou strukturu hospodářství než já. Proto
vyzývám k otevření diskuse na tyto témata, abychom společně našli cestu kupředu.
Závěr
Narazila západní civilizace skutečně na limity, jak naznačuje tento text? Ekonomická
historie Západu se nese v rytmu různých fází – období růstu se střídají s obdobími poklesu.
Avšak tyto takzvané ekonomické cykly se postupně proměnily v dlouhodobý trend, který
lze nazvat jako “růst řízený dluhem”. V minulosti jsme byli svědky úsilí našich předků,
jak budovali a vytvářeli nové hodnoty. Nyní jsme však ve fázi, kde se majetek stále více
koncentruje v rukou úzké skupiny lidí, kteří si často mylně myslí, že jim patří vše: příroda
se svými zdroji, svoboda lidí a jejich názory, dokonce i život samotný.
Společenství známé jako BRICS se rozhodlo jít svou vlastní cestou, odmítlo podřízeně
pokleknout a začalo formulovat pravidla pro nové hodnoty. Stojíme na rozcestí. Jsme
řízeni hlupáky, kteří nás neustále zadlužují a hovoří o hodnotách, aniž by byli schopni
je smysluplně definovat. Jejich vizí budoucnosti je podrobení. Čas na splacení dluhu
se nezadržitelně blíží a my si mezitím dalším dluhem kupujeme kousek budoucnosti,
abychom si mohli užít ještě trochu současnosti.
Otevřeme tedy diskuzi, hovořte o tom, co vidíte, co chceme a nebuďte lhostejní. Dovolte
mi v mém textu opětovně citovat Mariana Turského, který přežil Osvětim. Dne 27. ledna
2020 prohlásil:
„Osvětim nespadl z nebe. Začalo to malými formami pronásledování. Stalo se, to zname￾ná, že se to může stát kdekoli znovu. Proto je třeba bránit lidská práva a demokratickou
ústavu. Důležité je jedenácté přikázání: Nebuďte lhostejní. Nebuďte lhostejní, když vidíte
historické lži, nebuďte lhostejní, když je jakákoliv menšina diskriminována, nebuďte
lhostejní, když moc porušuje společenskou smlouvu.“
Konec citace.
Jako závěr bych chtěl dodat následující: Náš cyklus hodnot končí a my se musíme sami
rozhodnout, jaké jsou naše hodnoty, jaké hodnoty chceme vytvářet, jaké hodnoty chceme
žít, kam a jak směřovat naši budoucnost. Jsem přesvědčen, že v naší zemi žijí lidé, kteří
jsou schopni porozumět a vytvořit unikátní a efektivní model prosperity, který zajistí
důstojný život pro každého občana našeho regionu, aniž bychom museli nutně vstoupit do
nějakého spolku. Základem je spolupráce, tolerance vůči ostatním a touha znovu budovat
životní úroveň naší země.

Rostislav Čuba
15.6.2023