Radim Valenčík: K Nové dohodě

Z více stran jsem byl upozorněn na vizi, kterou vytváří už více než dva roky skupina sta odborníků pod názvem Nová dohoda – Program sociálně-ekologické transformace. Obsáhlý soubor dokumentů – stručná úvodní verze, rozpracování jednotlivých otázek, vstupy formou blogů více autorů, odpověď na nejdůležitější otázky najdete na dobře graficky vyvedených a dobře strukturovaných stránkách zde: https://novadohoda.cz

Najdete zde i seznam osobností, které za tímto pokusem o vizi stojí, včetně kontaktů na ně:

Mediální koordinátor: Jakub Varvařovský, jakub.varvarovsky@re-set.cz

Mluvčí Nové dohody: Anna Šabatová, Petr Doubravský, Bob Čáp

Stručná charakteristika Nové dohody:

Tato vize rozhodně stojí za přečtení a pokud možno i prostudování s následným promyšlením. Většina lidí, kteří mě na ni nezávisle upozornili, měla stejný pocit: První dojem velmi pozitivní, při druhém čtení se dobrý pocit začal vytrácet, čtenář si začíná uvědomovat nejen některé technické a koncepční nedostatky, ale určitou účelovost celého textu.

Rozbor Nové dohody záměrně zařazuji za 41. pokračování seriálu, protože je učebnicovou ukázkou následujícího: Pro KAŽDOU vizi je rozhodující, jak se vyrovná s odpovědí na tři základní témata, jak uchopí každé z nich i jejich vzájemnou provázanost, viz:

  • SUBJEKT změn (subjekt vytváření vize, subjekt vytvářený vizí, subjekt jako adresát a nositel změn), tj. kdo změny uskuteční a jak mu k tomu vize napomůže.
  • ZMĔNA, o kterou jde, jak ji uchopit, co starého odchází a co nového přichází.
  • POLARITA, tj. co je dominantním rozporem mezi těmi, kteří se snaží udržet současný stav, a těmi, kteří usilují o změnu.

Leccos naznačuje již první odstavec úvodní výzvy, ve kterém je první a dost významný problém:

Nová dohoda je výsledkem společného dialogu a více než rok trvajících diskuzí, které se odehrály v průběhu roku 2020 a do kterých se zapojilo přes sto účastníků a účastnic z řad odborné veřejnosti i občanských organizací – od ekologických organizací až po odbory – zabývajících se pestrou paletou témat. Nová dohoda chce položit základy diskuse o nových podobách ekonomiky, která bude víc sloužit lidem a životnímu prostředí, a dá lidem více času pečovat o sebe navzájem i o naši krajinu. (Zvýrazněno RV.)

K tomu ode mne:

Stále znovu a znovu je nutné si připomínat Goethovo „kdo si nezapne dobře první knoflík, ten se už dobře neobleče“. Mj. proto se při tvorbě vize snažím nepředbíhat všestrannou kritickou diskusi, aby základ, ze kterého budeme vycházet, nešel od počátku špatným směrem. A co je prvním odstavci špatně? No přece to, že chceme od ekonomiky, aby „sloužila lidem“. Proč je to špatné? Protože jde o to, aby člověk (plné využití jeho individuálního potenciálu, který mu dala příroda) sloužil ekonomice, tj. aby se rozvoj schopností člověka stal tím nejvýznamnějším faktorem, který určuje dynamiku, ale hlavně kvalitu ekonomického růstu. Obávám se, že o této ekonomice autoři Nové dohody moc velkou představu nemají, ale třeba ji v poctivé diskusi nabudou. Ani v diskusi zaměřené na vypěstování naší vize nebude snadné k této představě dospět.

Někdo může namítnout, že se to vzájemně nevylučuje, že právě ekonomika, která takto využívá potenciál člověka, je tou ekonomikou, která současně slouží člověku. Jenže takto to autoři Nové dohody nechápou, protože pokud by to tak chápali, určitě by to hned na začátku zdůraznili. Jak uvidíme dál, spadli do pasti „pečovatelské ekonomiky“, ve které vyvolení budou rozhodovat, co je a co není pro koho důležité. A tak se může klidně stát, že celá snaha přijít s vizí, která vyvede společnost krize, poslouží jako ideový nástroj posilování ekonomiky založené na diktátu přerozdělovací moci.

Pokračování omylu je hned ve druhém odstavci, ve kterém se říká, že diskuse je o tom, jak „provést transformaci ekonomiky tak, aby byla sociálně citlivá a zároveň udržitelná“.

Zase ta „pečovatelská ekonomika“ (naordinovaných restrikcí). Pokud by byly vytvořeny podmínky pro plný rozvoj a uplatnění schopností člověka (což je totéž jako vytvoření podmínek pro využití investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním schopností lidí podle míry jejich výnosnosti), byl by ekonomický růst dynamický a neomezený, aniž by si vyžadoval nejrůznější restrikce.

Pak následuje přihlášení se k eko-parketě: „Klimatická a ekologická krize tady a teď ohrožuje naše životy a stabilitu naší civilizace. V důsledku přehřívání planety způsobeného spalováním fosilních paliv a dalšími faktory se stále častěji potýkáme s extrémním počasím. Zažili jsme drastické sucho, máme ho ještě v živé paměti. Dlouhá období bez deště střídají povodně. Česká krajina špatnou péčí ztrácí schopnost zadržet vodu, ubývá dříve běžného hmyzu a ptactva, kůrovec ničí lesy, pestrou mozaiku remízků a alejí nahradily nekončící monokultury.“

Ponechejme stranou diskusi o tom, jakou roli v „přehřívání“ hrají fosilní paliva a jakou „další faktory“ či co si pod pojmem „další faktory“ představit, a čtěme dále.

Sociální problémy ve stručné úvodní části charakterizuje Nová dohoda takto:

„V podobně špatném stavu se nachází i naše společnost. V České republice i ve světě se prohlubují nerovnosti a rozevírají nůžky mezi úzkou skupinou nejbohatších a zbytkem společnosti. Počet hodin, jež trávíme v práci, je vyšší než průměr Evropské unie, a polovina z nás přitom nedostává důstojnou mzdu. Statisíce lidí čelí exekucím, zadlužení domácností roste a získat přístup k základním potřebám, jako je kvalitní bydlení, zdravotní a sociální péče nebo zdravé potraviny, je čím dál těžší.“

Čtenáře určitě v tuto chvíli napadne otázka: A kdo za to může? – V úvodním textu odpověď nedostane. Není ani naznačena ve stylu, že je to jako v případě problémů životního prostředí způsobeno „spalováním fosilních paliv a dalšími faktory“. Ale tady by soudný čtenář alespoň částečné naznačení toho, co je příčinou, čekal.

K tomu nejzajímavějšímu se dostaneme hned v dalším pokračování.

Vydejme se cestou rozkliknutí obdélníčku „Zobrazit celou výzvu“ k prostudování obsáhlejšího textu.

A tady už najdeme:

„Kvůli růstu nerovností a koncentraci ekonomické moci v rukou oligarchů ztrácíme přístup k rozhodování o svých životech. Mnozí z nás mají oprávněný pocit, že byla porušena polistopadová společenská dohoda o lepším životě pro všechny.“

Takže pozor! Za všechny problémy, i za to porušení havlovských slibů, můžou naši oligarchové. A šídlo je z pytle ven. Už víme, kdo je nepřítel.

A aby si to náhodou někdo nevyložil jinak, tak tito oligarchové mohou i za to zhoršení životního prostředí:

„Politická demokracie, největší výdobytek sametové revoluce, je plíživě vytlačována systémem, v němž nám vládnou ti, kdo si mohou dovolit svůj vliv koupit. – Tyto propojené krize ovšem nevznikly náhodou ani nezávisle na sobě. Odpovědnost za ekologickou i sociální krizi není rozložena rovnoměrně, stejně jako její dopady. Zatímco zisky se hromadí v rukou několika nejbohatších, krize dopadá nejcitelněji na ty, kteří k ní přispěli nejméně.“

A aby náhodou nedošlo k omylu, jsou oligarchové vyjmenováni:

„Svobodu v dnešní době ohrožují ekonomické zájmové skupiny, které mají větší moc než vlády jednotlivých států. V některých případech usilují o celkové ovládnutí státu, což je příklad Andreje Babiše a jeho firmy Agrofert, jindy se zaměřují na strategické sektory, jako v případě snahy Daniela Křetínského nebo Pavla Tykače ovládnout energetiku, bankovní sektor či média. Díky ekonomické moci koncentrované ve svých rukou ohýbají veřejnou politiku ve svůj soukromý prospěch na úkor ostatních. Rostoucí nedůvěra společnosti vůči demokratickým institucím pramení mimo jiné i z toho, že na směřování společnosti má nepoměrně velký vliv úzká skupina privilegovaných.“

Takže základní POLARITA společnosti podle Nové dohody jsou oligarchové Babišova typu, proti kterým stojí všichni slušní lidé.

To nezní příliš důvěryhodně a může to být hlavní „konstrukční“ (koncepční, strategický, zájmový) nedostatek, z důvodu kterého nebude vize fungovat (tj. nebude vyváženě diskutována, poctivě a nezávisle pěstována). Racionálně uvažujícího člověka totiž hned napadne:

1. Na Bakalu a další tuzemské výtečníky z řad oligarchů se zapomnělo jen náhodou, nebo i zde je používán dvojí metr?

2. Nevládne celý světem „úzká skupina privilegovaných“, se kterou Babiš a spol. nemají nic společného (a právě proto jsou na tapetě)?

3. Nejsou sociální problémy (viz úvodní část Nové dohody, připomínám z prvního dílu rozboru: „ Počet hodin, jež trávíme v práci, je vyšší než průměr Evropské unie, a polovina z nás přitom nedostává důstojnou mzdu. Statisíce lidí čelí exekucím, zadlužení domácností roste a získat přístup k základním potřebám, jako je kvalitní bydlení, zdravotní a sociální péče nebo zdravé potraviny, je čím dál těžší.) dané i tím, že z naší země odcházejí obrovské prostředky do zahraničí?

A když to shrnu: Je větším nebezpečím Babiš a spol. nebo současná globální moc?

Její vznik, vývoj, mechanismy uplatňování moci i současný proces degenerace jsem popsal zde:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

Samozřejmě, že i já se mohu dopouštět jednostranností. Před těmi není uchráněn nikdo. Ale pohled Nové dohody se mně zdá až příliš prvoplánově účelový. Pokud těm, kteří za Novou dohodou stojí, kteří ji rozpracovávají a snad jí i věří, to myslí vážně, nebude problém si to v diskusích, po kterých volají, vyjasnit. V těchto diskusích se může uplatnit každý, kdo si chce vytvářet nezávislý názor.

Podle Nové dohody Babiš a jemu podobní za zoufalou situaci v oblasti mediálního mainstreamu: „Součástí snahy zbavit politiku vlivu korporací by měla být i mediální reforma s cílem výrazně omezit vliv oligarchických skupin na mediální provoz. Média jsou v České republice vlastněna nejbohatšími oligarchy (Andrejem Babišem, Zdeňkem Bakalou, Danielem Křetínským, Ivo Valentou či finančními skupinami Penta a PPF). I kvůli oligarchizaci vlastnictví médií Česká republika každoročně klesá v Indexu svobody médií.“

Jen nechápu, jak dokázal Babiš ovlivňovat CNN, BBC a další globální mediální mainstream, protože jeho média jen papouškovala to, co se říká všude v západním světě. A dost horlivě. A také nechápu, proč Babiš ovládající média proti sobě spustil Velkou vrbětickou lež, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/9439-aktualni-reflexe-doby-ke-kauze-vrbetice.html

Hlavně, že vše s Vrběticemi se už došetřilo, jak bylo přislíbeno…

A kdo může za oligarchy? No přece trh: „Krátkozraké zaměření na zisk za každou cenu a zjednodušeně chápanou efektivitu, a také sklon řešit pouhé příznaky místo příčin krize, nás dovedly tam, kde jsme dnes – na cestu úpadku a zhoršování podmínek pro život.“

Teď přemýšlejícího čtenáře napadnou otázky: Co místo „krátkozraké orientace na zisk“ a o jakou „nezjednodušeně chápanou efektivitu“ jde?

Odpověď? No přece když to budeme MY, kdo se o VÁS postarají, říkají autoři Nové dohody: „Můžeme všem zpřístupnit dobrou práci i důstojný příjem, a přitom si ponechat dostatek volného času k tomu, abychom mohli rozvíjet své zájmy, starat se o své okolí a pěstovat vztahy se svými blízkými. Můžeme žít v zemi poháněné čistě obnovitelnou energií a přechod k ní zorganizovat tak, aby pozvedl lidi z chudoby, zacelil propasti mezi lidmi i regiony a dal všem naději na dobrý a naplněný život.“

A jak to udělají? Odpověď je naprosto konkrétní: „Potřebujeme změnit směr.“

Jak ten směr změnit? Takto (následuje hned za výzvou ke změně směru):

„Potřebujeme „novou dohodu“ na tom, jak chceme společně žít. A potřebujeme ji co nejdříve. – Otálet s řešením klimatické krize by bylo zločinem proti budoucnosti lidstva. Víme, že její nejhorší příčiny – závislosti na uhlí, která ničí naši krajinu a zabíjí stovky lidí ročně znečištěným ovzduším – se můžeme zbavit velmi rychle.“

Takže, občánku, budeš si při své bídě, kterou jsme popsali, platit v rostoucích cenách energií „povolenky“, aby se nadnárodní velkooligarchové nabalíkovali ještě víc. Oni ty gigantické majetky totiž nutně potřebují, aby si za ně mohli kupovat moc, tedy přesněji, aby si formou pozičního investování moc udrželi, a to v podmínkách, kdy před obavou ze skutečných reforem musí kupovat stále omezenější slouhy své moci. (Ale možná to vidím příliš jednostranně, to by měla ukázat poctivá diskuse.)

Tak raději k tomu technicky nejdůležitějšímu:

„Uhlíková daň je nástrojem, jak zahrnout negativní externality (dopady na životní prostředí, kvalitu ovzduší nebo klimatickou krizi) z využívání uhlí do jeho ceny. Daň by měla být progresivní, čímž by více zatížila největší znečišťovatele a luxusní spotřebu. Zavádět se musí postupně a musí ji doprovázet dobrá komunikace s občany. Výpadky z příjmů chudší části společnosti je nutné kompenzovat v jiných sférách života (dostupné bydlení, kvalitní veřejné služby zdarma, zdravé lokální a dostupné potraviny apod.). Nastavení uhlíkové daně musí respektovat možnosti a potřeby obyvatel a nesmí vést k prohloubení sociálních nerovností.“

Velmi naivní představy o fungování daní a o tom, co je to přenos daňového břemene. A to i přes to, že hovoří o kompenzacích. To je právě ten přechod k „pečovatelské ekonomice“, která začíná tím, že ze všech uděláme chudé: „Výpadky z příjmů chudší části společnosti je nutné kompenzovat v jiných sférách života (dostupné bydlení, kvalitní veřejné služby zdarma, zdravé lokální a dostupné potraviny apod.).“ – Rozuměj tomu tak: Těm, kteří nejsou „nejchudší“ nic kompenzovat nebudeme, ale naopak, nejen na ně zdanění plně dopadne, ale budou to právě oni, kteří budou složitou ekonomickou situaci kompenzovat těm nejchudším, a to do doby, než se sami stanou nejchudšími.

Ale vraťme se k tomu, čím jsme začali: Pro KAŽDOU vizi je rozhodující, jak se vyrovná s odpovědí na tři základní témata, jak uchopí každé z nich i jejich vzájemnou provázanost:

Vize, jakou potřebujeme/40 (bude uveřejněno 25.1., text jsem poslal již dříve)

– SUBJEKT změn (subjekt vytváření vize, subjekt vytvářený vizí, subjekt jako adresát a nositel změn), tj. kdo změny uskuteční a jak mu k tomu vize napomůže.

– ZMĔNA, o kterou jde, jak ji uchopit, co starého odchází a co nového přichází.

– POLARITA, tj. co je dominantním rozporem mezi těmi, kteří se snaží udržet současný stav, a těmi, kteří usilují o změnu.

Nedostatky Nové dohody jsou nejzřetelnější v otázce účelově zjednodušeně pojaté otázky POLARITY. Nejvíce Nové dohodě jako pokusu o vypěstování vize prostřednictvím diskuse chybí představa ZMĚNY, tj. ekonomiky, která díky uplatnění schopností lidí (rozvíjejících se zejména v těch směrech, ve kterých jsou nenahraditelné tzv. umělou inteligencí, přičemž tzv. umělá inteligence tyto nenahraditelné schopnosti výrazně posiluje) bude neomezeně rostoucí díky využívání výrazně vyšší intenzity inovací odlehčujících ekologické zatížení našeho přírodního prostředí. (To je to, v čem se autoři Nové dohody dopustili výchozí nepřesnosti, na kterou jsem upozornil v první části, když hovořili o „nových podobách ekonomiky, která bude víc sloužit lidem a životnímu prostředí, a dá lidem více času pečovat o sebe navzájem i o naši krajinu“.) Otázku toho, jak se bude utvářet SUBJEKT změn, téměř vynechali kromě obecných představ.

Tak se pusťme do práce. Je náročná. Každý může hodně ovlivnit třeba účastí na diskusích k vizi vytváření na základě Nové dohody či v návaznosti na sdružení Kudy z krize, viz: https://www.kudyzkrize.cz/ Porovnání zkušeností může být velmi zajímavé a přínosné.