Přemysl Pergler: Jak organizovat boj proti covidu

V mezinárodním porovnání má naše republika dobré zdravotní odborníky, výborné improvizátory a, když je to nutné, obětavé občany. Také proto byl náš boj v první vlně covidu poměrně úspěšný. Proč tedy patříme mezi velmi málo úspěšné v dalších a daleko horších vlnách? Když naši zdravotníci patří stále k velmi dobrým, a i když tento boj neprobíhá nikde dobře, proč jsme patřili mezi nejhorší v Evropě?

Odpověď se ukazuje jako dost jasná. Odborníci jsou stále dobří, mnohé zlepšili v průběhu pandemie, a účinnost specificky proticovidových zbraní roste. Bohužel, efektivní řízení se při této komplexitě nedá improvizovat. A co je ještě horší, situace vede k rostoucímu boji o moc, ve kterém jsme už tak dost horší než naši přátelé a spojenci. Uvažme, tedy, co je diagnóza a co je možná terapie.

Představme si stavbu silnice a mostu. Obě pracoviště spolu nemluví, a když se setkají, pochopitelně to nejde dohromady, dodací lhůty se opakovaně narychlo mění, přidavači a učedníci se hádají mezi sebou, návrhy na o poradách nejsou o předem navzájem prodiskutované, mohli bychom pokračovat. Komu to přirovnání připadá matoucí, ať se v neděli v poledne podívá v televizi na vedoucí pracovníky v boji proti pandemii, jak na sebe křičí, ale výsledky amatérské přípravy nezachrání.

Tak to byl malý kousek diagnózy. Terapii nelze v takových případech zavést dezintegrovaně, to jest kousek po kousku. Protože jsme v demokracii, bude hlavním šéfem evidentně vláda, kterou jsme si sami zvolili. Jako celek může být dobrá nebo špatná. Bohužel mnozí její členové se stali mistry v boji proti jiným voličům své strany, pak v boji své strany proti jiným stranám a teď v boji jednoho ministerstva proti druhému. Jiní vynikají ve svém oboru, ale nedovedou řídit velké systémy. Proto se trvale perou a občané ztrácejí důvěru, ignorují předpisy i zdravý rozum a co je nejhorší, víc umírají.

Musíme připustit, že jsme v krizi a pověřit řízením zkušeného vedoucího, řízeného vládou jako celkem. Amatérské bojové exkurze ministrů, kteří nedovedou řídit a nechtějí efektivně komunikovat se spolupracovníky ani s občany, budou minulostí. Jsou vyzkoušené způsoby, jak pracoviště mohou rychle, efektivně a včas komunikovat a spolupracovat s minimem nároku na čas.

Jak se to u krizí periodicky stejně krizových aktivit dělá? Vedoucí celé práce občas (nepříliš často) svolá organizační poradu a společně, v konzultaci se spolupracovníky a krizovými praktiky, provedou zlepšení. Členy nebo poradci v nevelkých týmech budou pracovníci veřejné správy, odborníci, politici, členové občanských sdružení apod. Jedním z typických úkolů je proces rozhodování. Dříve bývala snaha rozhodovat o složité otázce bez předchozí přípravy. V posledních létech pro takové úlohy předem vyzkoušeným způsobem přichystají porovnané varianty. Takzvaným deliberativním přístupem se pomůže k tomu, že si účastníci si trvale, prakticky beze ztráty času, navzájem dobře rozumějí, i když spolu nemusí v mnohém souhlasit. Ukázalo se, že je to, pokud to dobře umíte, poměrně dobrý postup, jak poněkud zlepšovat rozhodování a omezovat boj o moc.

To bylo velmi stručně několik zkušeností a několik dílčích procesů. Hlavní teď bude odchod od improvizovaného boje o moc k profesionálnímu řízení a spolupráci od začátku, a to při zachování profesionální kvality. Zkušenosti ukazují, že to není dobrá doba na výčitky, kdo co špatně udělal. Je to dobrá doba, alespoň v naší situaci a v otázce řízení procesu, nechat si poradit a zapomenout na improvizace a žabomyší vojny.