D. Dvořák – Má být lid zdrojem veškeré moci?
Náš nejvyšší zákon, tedy Ústava ČR začíná v preambuli „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, …“ a dále v Čl. 2 uvádí:
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
Jeden by i řekl, že vše je v pořádku – nejvyšší zákon začíná deklarací „My občané …“ a hned ve svém druhém článku explicitně určuje nejen, že zdrojem veškeré moci je lid, ale dokonce předpokládá, že svou moc může český lid vykonávat i přímo. Takže demokracii na papíře máme správnou, teď ještě vychovat ty demokraty … řekl údajně kdysi zakladatel našeho státu T. G. Masaryk. Jenže …
Houstone Česká Ústavo, máme problém
Trošku nám drhne praktikování moci lidu, tedy ústavně deklarovaného suveréna České republiky. Když jsme vstupovali do EU, tak lid byl dostatečně vyspělý, vzdělaný a zmanipulovaný informovaný, aby referendum ke vstupu proběhlo. Když se EU změnilo a nadále mění z chvályhodného projektu na uzurpátora moci a diktátora nesmyslů a ekonomické destrukce, tak najednou český lid není způsobilý se k situaci vyjádřit v dalším referendu.
Když někdo začne mluvit o faktu, že ve Švýcarsku se referendum koná celkem často, tak nejčastěji v podstatě uslyší, že Švýcaři jsou, na rozdíl od Čechů, uvědomělejší a k referendům způsobilí.
Když někdo začne poukazovat, že i naše Ústava počítá s referendy, ale není vůle obecné referendum vymezit zákonem, tak se nejčastěji dozví … že to zkrátka „nejde“, protože … „něco“.
Prakticky máme situaci, kdy Ústava ČR říká jedno, ale realita je věc druhá. Situace je v principu stejná jako ústavně zaručená svoboda projevu bez ústavně zaručené svobody po projevu. Když politici potřebují, tak lid je uvědomělý a způsobilý. Ovšem, když se obávají názoru lidu, tak prohlásí lid za nezpůsobilý a neuvědomělý. Elementární logika ale říká, že nemůže platit obojí současně. Navíc, když dojde na diskuzi, tak „Spin doktoři“ musí předvádět excelentní výkony proč to v Česku nejde, když kousek dál ve Švýcarsku jsou referenda běžná a využívaná.
Situaci u nás navíc ještě komplikuje Ústavní soud, který si v podstatě osobuje právo na „ústavní korekci“ nesprávných názorů a myšlenek.
Tak jak to tedy je?
Ukazuje se, že problém ústavně deklarované moci lidu má několik „ale“
- má být lid skutečně zdrojem veškeré moci?
- pokud je lid zdrojem veškeré moci – je způsobilý přijímat rozhodnutí v obecných referendech?
- pokud je lid zdrojem veškeré moci – může nějaká skupina nebo jedinec anulovat výsledek všeobecného hlasování?
AD 1) Domnívám se, občané státu mají mít možnost „posledního slova“ ve věcech týkajících se správy a směřování svého státu. Je asi nesmysl předpokládat, že lid si bude přímo řídit chod státu, protože těch denních dílčích rozhodnutí je prostě moc a nelze je řešit referendy. Druhý extrém pak je to co máme dnes – jednou za 4 roky oligarchie uspořádá závody ve slibování, resp. dezinformovaní lidí starších 18 let, vyzbrojí je hlasovacími lístky a … a po volbách sdělí, že byli legálně zvoleni, drží tedy moc legálně a všechny ty předvolební sliby byly jen takové nezbytné lhaní předvolební metafora, přičemž občan nemá možnost cokoliv změnit.
Buďto změňme Ústavu nebo praxi – chtělo by se zvolat.
Jenže, každý cítí, že Ústava, která by v úvodu měla ustanovení, že občané jsou nesvéprávní a způsobilí jen poslouchat a platit vrchnosti by asi nebyla moc populární a nejspíše by vyvolala mnoho mrzutostí. V současné Ústavě máme naštěstí jiný text. Jje ale jen na nás, zda dojde k realizaci. Podle mého, občané mají mít právo, na všech úrovních, možnost vyjádřit svou vůli a hlavně zakázat nebo odvolat některé snažení svých volených zástupců, kteří spravují denní chod státu svými rozhodnutími. Není nejmenší důvod se podrobněji nepodívat na zkušenosti jiných států, zejména Švýcarska, a převzít dobré a fungující mechanismy.
AD 2) Osobně věřím v něco, co pro sebe nazývám „moudrost davu“ – vím, že to pro některé bude asi protimluv, ale opravdu si myslím, že pokud lidé dostanou k dispozici relevantní informace a nebude potlačován žádný názor, pak se rozhodnou optimálně v zájmu většiny. To neznamená, že rozhodnou věcně správně, jen v daném čase optimálně tak, aby nedošlo k rozvratu sociálních vazeb ve společnosti. S tím pak souvisí i fakt, že lidé jsou způsobilí rozhodovat ve veřejném plebiscitu o čemkoliv bez omezení. A pokud hovořím „ o čemkoliv“, tak je nutno si uvědomit jedno automaticky fungující omezení – prakticky nelze provést platné celostátní referendum o hlasitém nočním štěkání psa v ulici F. Pištory, stejně tak, jako nelze získat platný výsledek hlasování pouze z Dolní Lhoty na věc, která se týká celého státu. Prostě každé lidové hlasování má automaticky svou váhu a rozsah.
AD 3) Jsem přesvědčen, že rozhodnutí lidí z referenda nemůže být zvráceno jiným rozhodnutím. Pokud má platit, že lid je zdrojem veškeré moci, pak např. 15 soudců Ústavního soudu nemůže anulovat rozhodnutí statisíců lidí a vláda je tady od toho, aby závěry akceptovala a realizovala.
Na celý státní aparát je třeba se dívat jako na těleso složené ze spoluobčanů, kteří pracují v zájmu a dle nepřímých instrukcí obyvatel státu, kteří celý tento provoz financují svými aktivitami.
Dále se domnívám, že pro lid je všeobecné referendum hlavně nepostradatelný poslední nástroj, jak korigovat rozhodování svých volených zástupců – zejména rozhodnout o anulování nějakého aktu správců státu, tedy převážně politiků. Bez možnosti kontrolovat a hlavně korigovat činnost spoluobčanů spravujících společný stát nelze hovořit funkční demokracii a cesta vede, jak ukazuje dnešní realita, k chudému „podzámčí“ a k extrémně bohaté družině kolem správců státu.
Dobrý den, posílám Vám vybrané články z návrhu nové Ústavy ČR. Pokud byste měl zájem, mohu ji polsat celou. J.Bradávka.
Hlava první
Základní ustanovení
Článek 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický stát – parlamentní republika. (2) Česká republika je právní stát, založený na úctě k přirozeným svobodám, právům a povinnostem a na odpovědnosti člověka a občana za své konání. Neváže se na žádné náboženství ani ideologii. (3) Česká republika je sociální stát založený na principech občanské a společenské solidarity.
(4) Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.
(5) Občané mohou všelidovým hlasováním upravit nebo změnit formu, politický systém nebo uspořádání státu.
Nové znění. Lid je zdrojem, nositelem i vykonavatelem moci a vůle lidu je nejvyšším zákonem.
Článek 6
(1) Občané jsou zdrojem, nositelem a vykonavatelem veškeré státní moci, kterou vykonávají prostřednictvím státních orgánů moci zákonodárné, výkonné, soudní a kontrolní.
(2) Ústava a ústavní zákon stanoví, kdy občané vykonávají státní moc přímo, tj. všelidovým hlasováním občanů a činností výborů lidové kontroly.
(3) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, přičemž ustanovení zákona nesmí být v rozporu s přirozeným právem, Ústavou a Listinou svobod, práv a povinností.
Článek 7
(1) Svobody, práva, povinnosti a odpovědnost občanů jsou nezpochybnitelné a nezcizitelné a jejich naplnění je pod ochranou Ústavy a soudní moci.
(2) Svobody a práva každého občana jsou omezeny svobodami a právy jiného občana.
(3) Každý, kdo žije nebo pobývá na území České republiky, je povinen při svém konání dodržovat lidské svobody, práva a povinnosti, přirozené právo, Ústavu a zákony a nést za své konání odpovědnost.
K odst. (2) a (3): Jedná se o přirozené a základní principy fungování společnosti, které v současné ústavě chybí.
Článek 9
(1) Nedílnou součástí ústavního pořádku České republiky je Listina svobod, práv a povinností. (2) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony přijatými všelidovým hlasováním.
Článek 18
(1) Celostátní všelidové hlasování občanů (referendum) se vyhlašuje: a) o přijetí Ústavy a Listiny svobod, práv a povinností a o jejich změnách, b) o vstupu ČR do mezinárodní struktury či organizace nebo vystoupení z nich, c) o odvolání prezidenta republiky na základě petice občanů, d) o odvolání vlády a rozpuštění Parlamentu na základě petice občanů, e) o odvolání člena vlády na základě petice občanů, f) o jiné záležitosti, rozhodne-li tak vláda nebo Parlament, g) o jiné záležitosti na základě petice občanů.
(2) Petice pro vyhlášení referenda podle čl. (1), písmeno c) a d), musí obsahovat nejméně 500 000 podpisů, petice pro vyhlášení referenda podle čl. (1), písmeno e) a g), musí obsahovat nejméně 350 000 podpisů,
(3) Celostátní referendum občanů vyhlašuje prezident republiky, referendum o odvolání prezidenta vyhlašuje předseda Sněmovny regionů. (4) Místní referendum občanů se vyhlašuje na území kraje nebo na území obce nebo na území volebního obvodu poslance.
(5) Místní referendum se vyhlašuje : a) o odvolání poslance na základě petice občanů, b) o řešení obecních nebo krajských záležitostí a to buď na základě petice občanů nebo z rozhodnutí obecního nebo krajského zastupitelstva. (6) Místní referendum o odvolání poslance vyhlašuje prezident republiky do 60 dnů od doručení petice.
(7) Místní referendum o řešení obecních nebo krajských záležitostí vyhlašuje obecní nebo krajské zastupitelstvo do 30 dnů od doručení petice nebo do 30 dnů od přijetí rozhodnutí zastupitelstva. (8) Právo hlasovat v referendu má každý občan, který trvale pobývá na území České republiky a v den hlasování dosáhl věku 18 let.
(9) Hlasovat v referendu lze pouze osobně ve volební místnosti nebo do přenosné schránky v přítomnosti volební komise.
(10) Výsledek celostátního referenda konaného podle čl. (1), písm. b), f) a g) má sílu ústavního zákona, který lze změnit nebo zrušit nejdříve dva roky po nabytí účinnosti. (11) Referendum konané podle čl. (1), písm. b), f) a g) lze v téže záležitosti znovu vyhlásit nejdříve za dva roky po předchozím hlasování.
(12) Další podmínky a podrobnosti o vyhlášení a provedení referenda stanoví ústavní zákon.
Nový článek. Posílení přímé demokracie. V současné ústavě chybí.
Článek 28
(1) Mandát poslance zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) odvoláním poslance v referendu,
e) rozpuštěním Parlamentu,
f) změnou stranické politické příslušnosti poslance,
g) pravomocným odsouzením poslance za spáchaný trestný čin,
h) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 25,
i) omezením nebo ztrátou svéprávnosti,
j) úmrtím poslance.
(2) Doplňovací volby pro volební obvod, v němž došlo k zániku mandátu poslance se konají do šedesáti dnů. Podrobnosti stanoví zákon.
Nové rozšířené znění. V současné ústavě řada bodů chybí.