Jakou občanskou společnost?
Vidlák se ve svém článku „Orbánská společnost“ dotknul něčeho podstatného – jaká by vlastně měla být občanská společnost v našem státě, resp. o co bychom se měli snažit. Delší dobu tvrdím, že my, z tzv. Východního bloku, máme neocenitelnou historickou výhodu, protože jedna generace má reálné zkušenosti jak z dob budování socialismu, tak z dob budování kapitalismu. Na Západě mají lidé zkušenosti jen z jednoho společenského zřízení.
Malá odbočka – představte si stavbu a dáváte instrukce, kde vysypat fůru s pískem a kde složit palety s cementem. někdo to dá bezmyšlenkovitě „někam na stavbu“, kde je zrovna místo, druhý se zamyslí a dá to co nejblíže míchačky. Ten, kdo to dá „někam, kde zrovna bylo místo“ pak tahá naložená kolečka k míchačce, aby mohl namíchat beton nebo maltu. Druhý si to složí tak, aby to lopatou házel přímo do míchačky. Ani o jednom nelze říci, že nepracují … že by byli leniví. Oba budou řádně zpoceni než vše namíchají, jen ten přemýšlivější se nadře trošku méně.
Jinými slovy, k cíli vede několik cest, vyplatí se ale u všeho trošku přemýšlet.
Pojďme se do historie podívat, jaké možnosti a jaké výsledky už byly dosaženy při budování občanské společnosti.
Zde jsou největší volební zisky za dobu našeho státu:
- 1946 – komunisté v regulérních volbách získali 31,2%, což obnášelo 2 205 697 hlasů
- 1996 – v prvních senátních volbách získala ODS 32 mandátů z 81 … což je 39,5%
- 1998 – ve volbách zvítězila ČSSD se ziskem 32,30%
- 2002 – ČSSD vítězí s 32,02%
- 2006 – ODS pod vedením Topolánka získala 35,38% hlasů
- 2006 – v komunálních volbách získala ODS napříč republikou 36,20 % hlasů.
- 2025 – vítězí hnutí ANO se ziskem 34,51% hlasů (celkem 1 940 507 hlasů)
Jedny volby jsem zatím úmyslně vynechal, protože jsou asi klíčem našeho řešení a rozeberu je níže.
Podívejme se nejprve na historické okolnosti, za kterých politické strany dosáhly svých úspěchů.
Volby v r. 1946 byly svým způsobem specifické – bylo po válečném masakru, kde zabíjení lidí ve velkém bylo normální a všeobecně musela být touha po mírovém a klidném životě. Komunisté byli do té doby jednak nejvíce pronásledovanou skupinou, ale taky to byla jediná organizovaná skupina, která měla vizi uspořádání státu pro „dělníky a rolníky“ … zkrátka státu, kde se mělo obyčejným lidem žít dobře a v míru. Tvrdím, že to asi byla doba, kdy pro jejich myšlenku byla ve společnosti největší podpora – přesto ale jen 31,2% hlasů celostátně ve férových volbách. Přesněji to bylo 31,2% celostátně a 40,17% v českých zemích. Faktem ovšem taky je, že získali o více jak 1 milión hlasů více, jako druzí národní socialisté … tedy žádné těsné vítězství, ale výrazná dominance jejich vize.
Po r. 1989 můžeme říct, že jednotlivé strany v dobách svých největších úspěchů dosahovaly kolem 35%. Nejprve bylo nadšení pro pravicovou ODS, pak se kyvadlo přehouplo doleva a nyní jsou v „kurzu“ středové myšlenky, což dokládají volební výsledky hnutí ANO.
Naše historie tedy dokládá, že nelze zmobilizovat pro myšlenky jedné politické strany ani 40% spoluobčanů.
Tedy představa, že se vybuduje občanská společnost kolem jedné strany nebo uskupení, která se pak stane dominantní silou s většinovou mocí je takové čekání na Godota … s velkou mírou jistoty můžeme předvídat, že po volbách bude pravdivý výrok „pan Godot dnes nepřijde“.
Kudy asi vede cestička …
Ve výčtu voleb jsem jedny vynechal – jedná se o volby v r. 1990, ve kterých dominovalo OF (Občanské Fórum). Jen připomenu výsledky:
- Sněmovna lidu Federálního shromáždění: 53,15 % hlasů
- Sněmovna národů Federálního shromáždění (Česká republika): 49,96 % hlasů
- Česká národní rada (ČNR): 49,50 % hlasů.
Tohle byly jediné volby, kde jeden subjekt získal buď přes 50% hlasů nebo se této hranici velmi těsně přiblížil. Otázka zní – co bylo jinak? V podstatě se dá říct, že OF byla celá spojená „Národní fronta“ proti komunistům, tedy jak voliči levice tak pravice, ale hlavně voliči proti komunistům … za změnu blíže nedefinovaných „lepších zítřků“ a bez konkrétního plánu nebo vize.
Naše historie tedy taktéž ukazuje, že lze získat ve volbách přes 50%, ale nemůže to být na základě idejí kolem jednoho politického názoru.
Opět dám malou odbočku – ten, kdo vymyslel mechanismus demokratických voleb nebyl žádný tupec, protože v DNA samotného mechanismu je pevně zakódováno pravidlo „rozděl a panuj“. Pokud totiž budete mediálně podporovat rozdělení lidí na levičáky a pravičáky a uspořádáte „demokratické volby“, pak můžete zůstat v klidu, protože s velkou jistotou žádná skupina nedosáhne přes 50%. Pokud lidi rozdělíte jinak, např. na národovce a probruselské, pak opět – nikdo není schopen ve volbách získat přes 50%. Dříve byli lidé rozdělování podle náboženství … je to prostě pořád stejné.
Rozdíl oproti minulosti je však ten, že dnes „majitelé klíčů“ nemají mediální prostor pod 100% kontrolou, což výrazně mění „pravidla hry“.
Pokud se podíváme na dnešní dobu, pak vidíme upadající USA, které sice mají ten „echt“ kapitalismus, ale už nejsou schopny vyrobit v dostatečném počtu ani rakety pro vlastní obranu, protože už mají jen hen tu spekulativní ekonomiku, která krátkodobě přináší největší zisky. A zisk je přece nejvyšší hodnota kapitalismu, že ano? … nějaká dlouhodobá koncepce pro stát nebo i obranu státu je tedy očividně méně. V důsledku chamtivosti a větších zisků ovšem sami „prodali špagát“, který jim nyní ostatní utahují kolem krku.
Pak tady ale máme taky dvě mocnosti, které nemají „echt“ kapitalismus, ale takový hybrid. Rusko vojensky odolává celému KoZa, přičemž ekonomiky KoZa „idú dole kopcom“, ale ekonomika RF zatím drží. Druhá mocnost je Čína, což je „dílna světa“. A co mají společného? … no, volná soutěž kapitalistů tam je do určité úrovně, pak nastupuje tvrdá diktatura státu, který je jako jediný schopen strategicky dlouhodobě plánovat bez ohledu na okamžitý profit. (Pozn. – tohle téma má výborně zpracováno prof. Budil, viz. latentní a manifestní kapitalismus). Komunisté u nás v r. 1980 rozhodli o stavbě jaderné elektrárny, v r. 1987 se začalo stavět a za 12 let se už „kouřilo z komína“. Čína staví ještě rychleji. A „echt“ kapitalismus? … po 30 letech od rozhodnutí o dostavbě JE se hádáme, kdo bude stavět … bo provize … žádný zájem státu, jen okamžité provize. Pokud nebudou inkasovány během čtyřletého mandátu těmi, kteří dají souhlas, pak není zájem o dostavbu. Tohle je tragédie. Štefec na TV Bureš vysvětluje, jak se kradou naše peníze prostřednictvím ministerstva obrany … opět, nikoho nezajímá obrana státu, jen provize za cokoliv, co se dá násobně dráž prodat pod rouškou obrany státu.
Občanská společnosti
Pokud chceme dobrou budoucnost, pak podmínkou je přestat rozdělovat nebo podporovat rozdělování lidí a přijít s nepolitickou vizí lepšího života ve státě, tak, aby s ní souhlasili jak věřící, tak nevěřící, jak pravičáci, tak levičáci.
Základní myšlenka by měla být, že v dobře spravovaném státě se bude lépe žít VŠEM.